Pohřeb

V biblickém příběhu o prvním hříchu čteme, že hřích přináší jako důsledek narušení vztahů (vztahu člověka s Bohem, s druhým člověkem a se stvořením – srov. Gen 3). Toto narušení vztahů je nejbolestivějším způsobem naplněno ve smrti člověka.

My křesťané však věříme, že smrt není definitivní a že tedy není definitivní ani toto bytostné narušení vztahu zemřelého s Bohem, s námi a se stvořením. I proto tedy chováme úctu k tělesné schránce zemřelého a konáme pohřeb, který toto vše vyjadřuje.

Pokud chcete na pohřbu katolického kněze, dojděte na pohřební službu domlouvat pohřeb. A zde vyjádřete požadavek, že chcete účast kněze. Pohřební služba kněze v tu chvíli kontaktuje a i s ním domluví termín pohřbu. Chci zdůraznit, že pokud se domluví termín pohřbu bez kněze, a kněz je pak o termínu již pouze informován, že se může stát, že se pohřbu nebude moci z důvodu jiných povinností účastnit.

Možnosti pohřbu

Jak může pohřeb s účastí kněze vypadat? Je několik variant:

  1. Obřad beze mše sv. Obvykle se koná v obřadní síni, ale může se konat také v některém z kostelů farnosti (podle domluvy). Takový obřad trvá přibližně 25 minut.
  2. Obřad se mší svatou. Koná se v některém z kostelů farnosti (podle domluvy). Takový obřad trvá přibližně 50 minut. Slavení mše svaté vede k uvědomění si toho, že pohřeb není jen časem bolesti, ale také časem vděčnosti. Při mši svaté navíc mnohem konkrétněji prosíme za zemřelého.

Po obřadu může následovat ještě uložení ostatků. A to buďto přímo na hřbitově u kostela, nebo je možné přejet na konkrétní hřbitov. Vše podle domluvy.

Pokud dochází ke zpopelnění ostatků zemřelého, je možné domluvit následně kněze také ještě na uložení urny do hrobu.

Častou otázkou je také téma financí. Přítomnost kněze na pohřbu (otevření kostela) nepodléhá žádnému stanovenému ceníku služeb. Je na každém člověku zda, kolik a kdy chce přispět.

K zamyšlení

A ještě bych vedl k určitým úvahám. Pohřeb, třebaže může být bolestnou skutečností, je důležitý z psychologického hlediska – člověk konkrétním způsobem vyjadřuje konec pozemského vztahu se zemřelým. Je chybou, pokud si rodina nárokuje právo „vlastnit“ tělo zemřelého a nakládat s ním podle své vůle.

Chtěl bych všechny vybídnout k tomu, aby nejen domluvili pohřební obřady, ale aby také dali možnost zájemcům se tohoto obřadu účastnit. Proč člověk, který byl s někým několik desítek let kamarádem, nedostane příležitost účastnit se tohoto obřadu (když se rozloučení koná v rodinném kruhu)?

Rovněž bych chtěl vybídnout k tomu, aby zemřelému bylo vyhrazeno konkrétní místo na tomto světě, a to takové, které je přístupné každému, kdo chce přijít na hrob a zapálit dotyčnému svíčku a položit na hrob květinu. Právě tyto úkony (zapalování svící, kladení květin) vyjadřují konkrétním fyzickým způsobem pokračování vztahu, který jsme s dotyčným během pozemského života udržovali. Jsou to skutky víry a naděje. Neberme nikomu, prosím, tuto možnost.

Pokud chcete církevní pohřeb, při domlouvání pohřbu na pohřební službě o tom informujte a požadujte, aby byl kněz kontaktován a i s ním byl domluven den, čas a místo pohřebních obřadů (pokud je knězi oznamován již domluvený pohřeb, může se stát, že kněz nebude v daný termín moci pohřeb vykonat).