Ekumenické setkání

Setkání je otevřené pro každého, kdo chce v Bibli hledat inspiraci pro svůj život. Náplní je modlitba, zpěv, četba úryvku z Písma (Slovo života) s komentářem z prostředí Hnutí fokoláre, osobní sdílení a rozhovor o věcech vážných i veselých.

termín: Třetí pátek v měsíci kromě prázdnin
místo: Oranžová zahrada, Husovo nám. 78, Český Brod
čas: 19:30 hod.
kontakt: Petr a Eva Štěpánovi – pstepaan@seznam.cz, tel: 774 403 607

Marek Lukášek – marek.lukasek@tiscali.cz, tel : 728 552 024

aktuální text Slova života:

 

Slovo života na prosinec 2020

ke stažení zde

„Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?“ (Ž 27 [26],1)

„Marianě lékaři krátce po narození diagnostikovali poškození mozku. Neměla nikdy mluvit ani chodit. Pocítili jsme, že nás Bůh vyzývá, abychom ji milovali takovou, jaká je, a tak jsme se vrhli do Otcovy náruče,“ píše Alba, mladá brazilská maminka. A pokračuje: „Žila s námi čtyři roky a všem zanechala poselství lásky. Nikdy jsme z jejích úst neslyšeli slova máma nebo táta, ale mlčky mluvila očima, v nichž zářilo jasné světlo. Nemohli jsme ji učit první krůčky, ale ona nás naučila, jak dělat první kroky v lásce, v sebezapření z lásky. Mariana se stala pro celou rodinu darem Boží lásky, který by se dal shrnout jedinou větou: láska se nemusí prokazovat slovy.“

Stává se to i dnes každému z nás: tváří v tvář nemožnosti mít kontrolu nad celým svým životem potřebujeme světlo, třeba jen záblesk, který nám ukáže, jak z toho ven, kudy se dát, kudy jít k záchraně nového života.

„Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?“

Temnota bolesti, strachu, pochybností, osamělosti, nepříznivých okolností, které maří naše sny, je zkušeností, kterou zažívají lidé po celém světě a v každé době lidských dějin, jak o tom svědčí i tato prastará modlitba z knihy Žalmů.

Autorem je pravděpodobně nespravedlivě obviněný člověk, opuštěný ode všech, čekající na rozsudek. Není si jist, jaký osud ho čeká, ale svěřuje se Bohu. Ví, že on svůj lid ve zkouškách neopouští, zná jeho osvobozující moc, proto v něm nalézá světlo a bezpečné   útočiště.

Právě s vědomím vlastní zranitelnosti se otevírá důvěře v Boha, přijímá jeho působení ve svém životě a s důvěrou očekává definitivní vítězství na nepředvídatelných stezkách jeho lásky.

„Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?“

Toto je příhodná chvíle k tomu, abychom znovu oživili svoji důvěru v lásku Otce, který si přeje štěstí svých dětí. On je připraven na sebe vzít naše starosti[1], abychom se neuzavřeli do sebe, ale mohli svobodně s ostatními sdílet své světlo a svoji naději.

Slovo života, jak píše Chiara Lubichová, nás vede na cestě z temnoty ke světlu, od „já“ k „my“: „Je to výzva k oživení víry: Bůh existuje a miluje mě. (…) Setkám se s nějakým člověkem? Musím věřit, že skrze něj mi Bůh chce něco říci. Věnuji se nějaké práci? V té chvíli stále věřím v Boží lásku. Přichází bolest: věřím, že Bůh mě miluje. Přichází radost? Bůh mě miluje.

On je tady se mnou, je se mnou stále, ví o mně všechno a sdílí každou mou myšlenku, každou radost, každé přání, nese se mnou každou starost, každou zkoušku mého života. Jak obnovit tuto jistotu? (…) Tím, že ho budeme hledat mezi námi. On slíbil, že bude tam, kde jsou dva lidé nebo více sjednoceni v jeho jménu.[2] Setkávejme se tedy ve vzájemné lásce podle evangelia s těmi, kdo žijí Slovo života, sdílejme zkušenosti a zakusíme plody této jeho přítomnosti: radost, pokoj, světlo a odvahu. On zůstane s každým z nás, bude působit v našem každodenním životě a budeme vnímat jeho blízkost.“[3]

Letizia Magri

[1] Viz 1 Pt 5,7.

[2]   Viz Mt 18,20.

[3]   Ch. Lubichová, Slovo života na červenec 2006, taktéž in Parole di Vita, a cura di Fabio Ciardi (Opere di Chiara Lubich 5; Città Nuova, Roma 2017), str. 785-786.