Ekumenické setkání

Setkání je otevřené pro každého, kdo chce v Bibli hledat inspiraci pro svůj život. Náplní je modlitba, zpěv, četba úryvku z Písma (Slovo života) s komentářem z prostředí Hnutí fokoláre, osobní sdílení a rozhovor o věcech vážných i veselých.

termín: Třetí pátek v měsíci kromě prázdnin
místo: Oranžová zahrada, Husovo nám. 78, Český Brod
čas: 19:30 hod.
kontakt: Petr a Eva Štěpánovi – pstepaan@seznam.cz, tel: 774403607

Marek Lukášek – marek.lukasek@tiscali.cz, tel : 728552024)

aktuální text Slova života:

 

Slovo života pro ČERVENEC 2018

„Sta­čí ti moje mi­lost, pro­to­že síla se tím zřej­mě­ji pro­je­ví ve sla­bos­ti.“ (2 Kor 12,9)

Ve svém dru­hém lis­tě ko­mu­ni­tě z Ko­rin­tu se apoš­tol Pa­vel ob­ra­cí na ty, kte­ří zpo­chyb­ňu­jí le­gi­ti­mi­tu jeho apoš­tolské čin­nos­ti, avšak ne­brá­ní se tím, že by vy­jme­no­vá­val své zá­slu­hy a úspě­chy. Na­o­pak, zdů­raz­ňu­je dílo, kte­ré Bůh v něm a skr­ze něj vy­ko­nal.

Sv. Pa­vel od­ka­zu­je na svo­ji mystic­kou zku­še­nost, na zku­še­nost hlu­bo­ké­ho vzta­hu s Bo­hem , vzá­pě­tí však ho­vo­ří o utr­pe­ní kvů­li „ost­nu“, kte­rý ho trá­pí. Ne­vy­svět­lu­je, o co přes­ně se jed­ná, ale je jas­né, že jde o vel­ký pro­blém, kte­rý by ho mohl ome­zo­vat v jeho evan­ge­li­zač­ním úsi­lí. Pro­to se svě­řu­je, že po­žá­dal Boha, aby ho zba­vil této pře­káž­ky, ale od­po­věď, kte­rou od Boha do­stal, je za­rá­že­jí­cí:

„Sta­čí ti moje mi­lost, pro­to­že síla se tím zřej­mě­ji pro­je­ví ve sla­bos­ti.“

Všich­ni dě­lá­me ne­u­stá­le zku­še­nost s fy­zic­ký­mi, du­šev­ní­mi a du­chov­ní­mi křeh­kost­mi u sebe i u dru­hých, a vi­dí­me oko­lo sebe čas­to tr­pí­cí a ztra­ce­né lid­stvo. Cí­tí­me se sla­bí a ne­schop­ní tyto ob­tí­že pře­ko­nat, nebo jim do­kon­ce če­lit, na­nej­výš se spo­ko­jí­me s tím, že ni­ko­mu ne­u­bli­žu­je­me.

Tato zku­še­nost sv. Pav­la nám však ote­ví­rá nový ho­ri­zont: když po­zná­me a při­jme­me svo­ji sla­bost, mů­že­me se zce­la ode­vzdat do ná­ru­če Otce, kte­rý nás mi­lu­je ta­ko­vé, jací jsme, a chce nás pod­po­ro­vat na naší ces­tě. Dále v tom­to svém lis­tě totiž sv. Pa­vel píše: „Když jsem sla­bý, prá­vě teh­dy jsem sil­ný.“

K to­mu­to té­ma­tu Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá na­psa­la: „Náš ro­zum se vzpí­rá ta­ko­vé­mu tvr­ze­ní, pro­to­že v něm spat­řu­je zjev­ný roz­por či pros­tě od­váž­ný pa­ra­dox. Toto tvr­ze­ní však vy­ja­dřu­je jed­nu z nej­vyš­ších pravd křes­ťan­ské víry. Je­žíš nám ji vy­svět­lu­je svým ži­vo­tem a pře­de­vším svou smr­tí. Kdy za­vr­šil dílo, kte­ré mu Otec svě­řil? Kdy vy­kou­pil lid­stvo? Kdy zví­tě­zil nad hří­chem? Když ze­mřel na kří­ži, zni­če­ný, poté, co vy­kři­kl: ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opus­til.‘ Je­žíš byl nej­sil­něj­ší prá­vě teh­dy, když byl nej­slab­ší. Je­žíš by byl mohl usta­no­vit nový Boží lid pou­ze svým ká­zá­ním nebo ně­ja­ký­mi dal­ší­mi zá­zra­ky nebo ně­ja­kým mi­mo­řád­ným ges­tem. Ale ne­by­lo to tak, pro­to­že cír­kev je Boží dílo a Boží díla vy­kvé­ta­jí v bo­les­ti, je­di­ně v bo­les­ti. Pro­to v naší sla­bos­ti, ve zku­še­nos­ti vlast­ní křeh­kos­ti se skrý­vá je­di­neč­ná pří­le­ži­tost: za­ku­sit sílu Kris­ta ukři­žo­va­né­ho a vzkří­še­né­ho.“

„Sta­čí ti moje mi­lost, pro­to­že síla se tím zřej­mě­ji pro­je­ví ve sla­bos­ti.“

Je to pa­ra­dox evan­ge­lia: ti­chým je při­slí­be­na země za dě­dic­tví ; Pan­na Ma­ria ve svém chva­lo­zpě­vu Mag­ni­fi­cat vy­vy­šu­je moc Páně, kte­rá se může plně a de­fi­ni­tiv­ně pro­je­vit v osob­ních dě­ji­nách i v dě­ji­nách lid­stva prá­vě na ne­pa­tr­nos­ti a na­pros­té dů­vě­ře v Boží pů­so­be­ní.

Když ko­men­to­va­la tuto zku­še­nost sv. Pav­la, Chi­a­ra na­psa­la: „Vol­ba, kte­rou máme uči­nit my křes­ťa­né, je v ab­so­lut­ním pro­ti­kla­du k tomu, co se dělá běž­ně. Zde jde­me oprav­du pro­ti prou­du. Svět­ský ži­vot­ní ide­ál zpra­vi­dla spo­čí­vá v úspě­chu, v moci, v pres­ti­ži… Sv. Pa­vel nám na­o­pak říká, že je tře­ba se chlu­bit sla­bost­mi (…). Dů­vě­řuj­me Bohu. On bude ko­nat na naší sla­bos­ti, na naší ni­co­tě. A když pů­so­bí on, mů­že­me si být jis­tí, že vy­ko­ná hod­not­ná díla, kte­rá způ­so­bí tr­va­lé dob­ro a vy­jdou vstříc sku­teč­ným po­tře­bám jed­not­liv­ců i spo­le­čen­ství.“

                                                                                                                                 Letizia Magri