Ekumenické setkání

Setkání je otevřené pro každého, kdo chce v Bibli hledat inspiraci pro svůj život. Náplní je modlitba, zpěv, četba úryvku z Písma (Slovo života) s komentářem z prostředí Hnutí fokoláre, osobní sdílení a rozhovor o věcech vážných i veselých.

termín: Třetí pátek v měsíci kromě prázdnin
místo: Oranžová zahrada, Husovo nám. 78, Český Brod
čas: 19:30 hod.
kontakt: Petr a Eva Štěpánovi – pstepaan@seznam.cz, tel: 774 403 607

Marek Lukášek – marek.lukasek@tiscali.cz, tel : 728 552 024

aktuální text Slova života:

 

Slovo života na květen 2019

ke stažení zde

„Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ (Jan 20,21)

Poté, co evangelista Jan dokončí tragické vyprávění o Ježíšově smrti na kříži, která uvrhla jeho učedníky do strachu a bezradnosti, hlásá překvapující novinu: Vstal z mrtvých a vrátil se ke svým! Vzkříšený se totiž velikonočního rána ukázal Marii Magdalské a dal se jí poznat. Večer téhož dne se ukázal dalším učedníkům, zavřeným v domě a přemoženým pocitem hluboké bezradnosti a porážky.

Přichází za nimi, chce se s nimi znovu setkat. Není důležité, že ho zradili nebo že utekli před nebezpečím. Ukazuje se jim se svými ranami: se zraněným bokem a rukama probodnutýma a rozedranýma od utrpení na kříži. Jeho první slova jsou přání pokoje, skutečný dar, který vstupuje do duše a proměňuje život.

V tu chvíli jej učedníci konečně poznávají a nacházejí znovu svoji radost. I oni se cítí uzdraveni, utěšeni, osvíceni, znovu se svým Mistrem a Pánem.

Pak Vzkříšený svěřuje této skupince křehkých mužů náročný úkol: vyjít do ulic a přinášet světu novinu evangelia, jako to dělal on sám. To je odvaha! Jako se Otec spolehl na něj, tak se nyní Ježíš spoléhá na ně.

A nakonec, dodává Jan, na ně Ježíš „dýchne“, rozdělí se tedy s nimi o svoji vnitřní sílu, o téhož Ducha Svatého, který obnovuje srdce i mysl.

„Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

Ježíš prošel celým lidským životem: zažil radost z přátelství i bolest ze zrady, pracovní úsilí i únavu na cestě. Ví, z jakého jsme těsta, zná naše hranice, utrpení a pády, které nás dnes a denně doprovázejí. Stejně jako učedníky ve ztemnělé místnosti hledá i každého z nás v jeho temnotě, v jeho uzavřenosti, a věří nám.

Vzkříšený Ježíš nám navrhuje, abychom spolu s ním zažili nový život pokoje a sdíleli jej s ostatními. Posílá nás, abychom svědčili o svém setkání s ním, abychom „vyšli“ ze sebe, ze své křehké jistoty a ze svých hranic, abychom do času a prostoru rozšířili totéž poslání, obdržené od Otce: hlásat, že Bůh je Láska.

„Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

V květnu roku 2005 komentovala stejné Slovo života Chiara Lubichová takto: „Dnes již nestačí slova. (…) Hlásání evangelia bude účinné, když bude podloženo svědectvím života, jako tomu bylo u prvních křesťanů, kteří mohli říci: ,Zvěstujeme vám, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli…’[1]; bude účinné, když i o nás bude možné říci to, co o nich: ,Podívej, jak se milují, jsou připraveni jeden za druhého zemřít.’[2] Bude účinné, když budeme uskutečňovat lásku tím, že budeme dávat, odpovídat na potřeby toho, kdo je v nouzi, poskytovat jídlo, šaty a bydlení tomu, kdo je nemá, přátelství tomu, kdo je sám nebo zoufalý, a podepřeme toho, kdo prožívá nějakou zkoušku. Když budeme takto žít, poskytneme světu svědectví o Ježíšově přitažlivosti. Staneme se druhým Kristem a jeho dílo bude pokračovat také díky našemu přispění.“[3]

„Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

My se také můžeme vydat hledat Ježíše v lidech, kteří jsou vězni své bolesti a samoty. Můžeme jim s úctou nabídnout, že budeme jejich společníky na cestě životem k pokoji, který dává Ježíš, jako to dělá M. Pia s přáteli v jednom malém centru na jihu Itálie, kde se věnují migrantům, z jejichž tváří prosvítají příběhy bolesti, války a násilností, které utrpěli.

„Co hledám?“ svěřuje M. Pia. „Smysl mému životu dává Ježíš a já vím, že jej mohu poznat a potkat především v těch nejvíce zraněných bratrech. Prostřednictvím naší asociace jsme nabídli hodiny italštiny a pomoc při hledání bydlení a práce, pomoc s materiálními potřebami. Ptali jsme se, zda potřebují také duchovní pomoc, a tuto nabídku s radostí přijaly pravoslavné ženy z našich jazykových kurzů. Do jednoho migračního střediska dorazili také křesťané z evangelické baptistické církve. Po dohodě s baptistickým pastorem je vozíme v neděli do jejich kostela, který je kilometry daleko. Z této konkrétní lásky mezi křesťany vzniklo přátelství, které jsme ještě upevnili kulturními akcemi, kulatými stoly a koncerty. Zjistili jsme, že jsme ,lid’, který hledá a nalézá nové cesty jednoty v různosti, aby pro všechny svědčil o Božím království.“

Letizia Magri

[1] Srov. 1 Jan 1,1.

 

[2] Tertulián, Apologeticum, 39,7.

 

[3] Ch. Lubichová, Slovo života na květen 2005, in Nové město 5/2005, str. 15.