Historie Kostela sv. Gotharda

Původní jednolodní románský kostelík nechal kolem roku 1135 vystavět pražský biskup Jan I. Před polovinou 14. století byla z iniciativy pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic zahájena výstavba nové trojlodní baziliky s dvojvěžovým průčelím. První stavební fáze spočívala ve vybudování protáhlého polygonálního presbytáře se třemi poli žebrových kleneb na válcových konzolových příporách, který se připojil k jižnímu boku původní svatyně, přeměněné na sakristii. Ještě za života Arnošta z Pardubic bylo založeno bazilikální trojlodí, rozdělené třemi páry hrotitých mezilodních arkád na osmibokých pilířích. Výstavba lodi se protáhla až do období episkopátu Jana z Jenštejna, za něhož bylo dokončeno v letech 1397 – 1402 západní dvouvěžové průčelí. Na dokončení stavby kostela se nepochybně podílela arrasovská stavební huť, která v té době na Kolínsku působila. V roce 1421 kostel výrazně poškodil požár založený husity, následně byl kostel pozdně goticky opraven do roku 1500. Další oprava proběhla v roce 1613 v renesančním stylu, pod vedením blíže neznámého českobrodského stavitele Honse Vayse(?). Během této opravy bylo nově zaklenuto trojlodí lunetovými klenbami s dekorativními štukovými žebry oblého profilu, která v každé lodi vytvářejí iluzi tří šestidílných polí a vycházejí v hlavní lodi z volutových konzol s iónskými hlavicemi a reliéfy cherubínů. Obdobnou lunetovou klenbou s římsovými konzolami byla sklenuta sakristie. Současně byly zvýšeny boční lodě kostela o plochostropá horní podlaží, která se do prostoru lodi otevírají obdélnými otvory s půlkruhovými záklenky (upravenými z někdejších bazilikálních oken), a to zřejmě pro potřeby utrakvistického literátského kůru. Tato přestavba plně respektovala charakter původního gotického trojlodí s dvouvěžovým průčelím, kterou setřela až pronikavá barokní přestavba v letech 1765–72 pod vedením Jana Josefa Wircha. Při barokní přestavbě byly mimo jiné sneseny gotické věže do výšky lodi a bylo vybudováno nové průčelí s jednou věží nad jeho středem, které jako kulisa zakrývá původní gotické průčelí. Kostel byl dále upraven v roce 1912 podle plánů architekta Františka Mikše, v roce 1935 a naposledy v letech 1992–94. V letech 2011–12 byla důkladně opravena vnější fasáda kostela.

V jádru gotické bazilikální trojlodí se sakristií na severní straně protáhlého, polygonálně uzavřeného presbytáře. Zevně podél celé stavby gotické opěráky, západní průčelí a stěny lodě pokryty barokní omítkou. Průčelí s vydutým středem je trojdílné, členěné nikami se sochami a jónskými sloupy, završené věží se sochami po stranách. Okna presbytáře jsou lomená gotická, okna lodi byla při barokní přestavbě rozdělena na obloukovitě zakončená a čtyřlaločná v horní části. Barokní úprava téměř setřela vnější gotickou podobu kostela, jeho dispozici a vzhled interiéru však poznamenala minimálně.
Z původního románského kostela se dochovalo kompletní zdivo lodě z pískovcových kvádrů, které tvoří dnešní sakristii při severním boku presbytáře, se zazděným portálkem na původní tribunu (objeveným byl při opravě kostela v roce 1992) a románským oknem, odkrytým při opravě sakristie v roce 2014. Gotické trojlodí je rozděleno hrotitými arkádami na pilířích, presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou s paprsčitým závěrem na osm válcových přípor s profilovanými kalichovitými hlavicemi a dvě konzoly jehlancovitého tvaru. Žebra zkoseného profilu s výžlabkem se protínají ve třech svornících s reliéfy Beránka Božího a růžic. Hlavní loď a kruchta jsou sklenuty renesanční lunetovou klenbou se štukovými žebry oblého profilu, sbíhajícími se na původní gotické konzoly. V jižní boční lodi a v severním podvěží se dochovala gotická křížová klenba. Na severní zdi presbytáře je gotické věžovité hranolové pastoforium* na polopilíři (výška 4,43 m) a sedilie z doby kolem roku 1500. V severním podvěží se dochoval prostor se vznosnou křížovou klenbou a vstupním hrotitým obloukem, jehož ostění člení hruškovitý prut s konkávně vyžlabenými polygonálními patkami, a zazděné původní okno s fragmentem kružby. V podkovním prostoru východního zdiva barokní věže se dochoval druhotně osazený monumentální znak Jana z Jenštejna, původně umístěný patrně v průčelí kostela. Při úpravách interiéru kostela v roce 1972 byly na vnitřních ostěních oken presbytáře odkryty gotické nástěnné malby z 1. pol. 14. století, znázorňující rostlinné ornamenty poněkud archaizujícím stylem; malby byly po zdokumentování opět zakryty, takže dnes jsou pod současnou omítkou. V severním pilíři vítězného oblouku je druhotně osazen náhrobek českobrodského rychtáře Matěje Brodského z Většína z roku 1590, doplněný v dolní části reliéfem vztyčené obrněné ruky ve věnci. Na jižní vnější zdi kostela je umístěn rozlomený renesanční náhrobek z roku 1614 z červeného mramoru.
Ze zařízení vyniká zejména rokokový hlavní oltář** z roku 1781 podle návrhu Františka Ignáce Platzera se sochami sv. Petra a Pavla a renesanční obraz Křtu Krista z 2. pol. 16. století. V lodi je také několik renesančních náhrobků z 16. a 17. století. Zpovědnice, kazatelna a křtitelnice jsou z roku 1790 od J. Mezdřického.
Ve své gotické podobě byl kostel sv. Gotharda velmi zajímavou stavbou, přímo související s lucemburskou architekturou arrasovské dvorské huti, která v českém prostředí rozvíjela prvky jihofrancouzského stavitelství. Zájmu by neměla unikat ani renesanční přestavba, která se neuchýlila k pouhému napodobování starších výtvarných prvků, ale jejíž historizující motivy byly použity k vytvoření architektonické hříčky, která s osobitou uměleckou invencí dotvořila uzavřený celek středověké stavby.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Gotharda je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 37731/2–712.

zdroj: cestyapamatky.cz