Synodální proces

Synodální proces v naší farnosti

 

 

Drazí bratři a sestry, v měsíci říjnu začal v církvi synodální proces. Můžeme k němu přistupovat různým způsobem. Můžeme ho nechat proběhnout bez našeho většího zájmu. Můžeme se ho snažit prožít, ale uchopíme ho nesprávným způsobem. Můžeme… Já osobně v tomto synodálním procesu vidím velkou příležitost.

 

Ve čtvrtek 18. listopadu jsme měli na arcibiskupství kněžský den, který se věnoval synodálnímu procesu. Nejprve nám tento proces představil P. Prokop Brož, jeden z hlavních koordinátorů v naší zemi. Dovolte mi, abych některé z věcí, které říkal, zde zmínil.

 

V první řadě je dobré zaměřovat se na to, co je to synoda a co je to synodalita. Jedná se o projevy, které nejsou v církvi něčím novým. Je ale dobré rozlišovat mezi synodalitou a synodou (a tam je ještě vhodné rozlišovat mezi místními synodami a třeba biskupskou synodou).

Slovo synoda pochází z řečtiny a je spojení dvou slov: „syn“ a „hodos“, což znamená, spolu na cestě. Třebaže obrázek této synody představuje toto společné putování, otec Prokop říkal, že na základě tezí, či záměrů papeže Františka, je lepší hovořit o tom, že uvažujeme o společném soužití. Že se jedná o synodální proces, ve kterém se chceme zaměřovat na to, jakým způsobem spolu žijeme.

Osobně si rovněž myslím, že je lepší mluvit o soužití, než o společném putování. Obraz společného putování je totiž částečně zavádějící. Velmi jednoduše představuje společné putování jako „grupeto“, tedy skupinu, která jde stejným tempem. To ale není smysl synodality. Spíše bych si pomáhal obrazy, které v Písmu svatém máme – obraz vinného kmene a ratolestí, obraz těla, nebo také obraz budovy. Ve všech těchto textech se akcentuje ono společné, ale zároveň také ono odlišné – charismata, plodnost, apod… Společné na cestě neznamená, že všichni jsme stejní a jdeme stejným tempem, ale znamená, že tvoříme společenství, které je různorodé, plné odlišných údu, které mají každé své nezastupitelné místo.

Záměrem synodálního procesu je tedy zastavení se a uvažování o tom, jak prožíváme toto soužití. Smyslem synodálního procesu v tuto chvíli není hledání směřování církve, řešení nějakých problémů, pastoračních výzev, dogmatických otázek, apod… Jediný záměr je hovoření o tom, jestli žijeme společně, respektive uzdravovat a obnovovat tuto jednotu. Obnovovat toto soužití, kde každý má své nezastupitelné a jedinečné místo.

 

 

Témata:

Věřím, že jste již zaregistrovali, že je deset témat, které jsou předkládány pro tuto synodu. Otec Prokop tato témata rozděluje do tří skupin (na základě rysů církve).

První skupinu tvoří oblasti vztahující se k životu církve:

  • setkáváme se? Jsme schopni se setkávat?
  • nasloucháme si?
  • jakou máme mezi sebou řeč?
  • jsme schopni společně slavit? (modlit se…)

 

Další tři rysy představují poslání církve

  • poslání
  • spoluúčast na tomto poslání
  • Dialog je způsob soužití, nikoli způsob rozhodování. Zde si klademe otázku, jak nenecháváme nic z toho, co zaznělo, spadnout pod stůl. Součástí tohoto dialogu je také ekumenismus.

 

A poslední tři rysy představují fungování církve

  • autorita (umění souhry). Autorita není v církvi popírána.
  • rozlišování. Rozhoduje se nikoli na základě názorů, ale na základě toho, co je dobré.
  • stále se na tom pracuje…

 

 

Synodální skupinky:

V každé farnosti mohou vznikat synodální skupinky. Jedna skupinka by se měla skládat z pěti až osmi lidí (z důvodu možného dialogu). Cílem skupinky je duchovní konverzace a konverze.

Každý skupinka by se měla sejít alespoň třikrát. Poprvé se společně pobaví, které z témat si chtějí zvolit, jak to probíhá, zvolí si svého moderátora (koordinátora)… Bylo by dobré, aby toto první setkání proběhlo co nejdříve, dejme tomu, že do první poloviny prosince.

Na druhém setkání se začíná modlitbou a četbou Písma svatého. Následuje čas, kdy má každý tři minuty na to, aby vyjádřil svůj názor na dané téma. Člověk si může své slovo připravit již dopředu, ale je dobré se také nechat ovlivnit modlitbou a biblickým úryvkem. Po tomto kole následují tři minuty ticha. Po něm následuje čas k tomu, aby každý vyjádřil, co mu přijde perspektivní ve vyjádření toho druhého – čeho je možné a dobré se chytit. Zde už není časové omezení. Vše je zakončeno modlitbou díků.

Třetí setkání vypadá podobně, akorát již po zkušenosti druhého setkání (tedy již je položen nějaký základ). Cílem má být, že se člověk otevírá působení Ducha svatého. Naslouchá druhému a je spolu s ním schopen v modlitbě rozlišovat, co je dobré, jakým způsobem nás Duch svatý vede.

Po tomto setkání se také vyhotoví zápis, který se pošle pražskému koordinátorovi (s ním koordinátor skupinky bude v kontaktu). Asi bude dobré, aby ho ještě všichni ze skupinky viděli a „odsouhlasili“.

Toto vše má proběhnout do 1. března.

 

 

A co když to nestihneme?

Jak jsem řekl, já osobně v synodálním procesu vidím velkou příležitost. Proto upřímně říkám, že na jedné straně vnímám jako dobré, když dokážeme odevzdat vyplněné formuláře, ale na druhé straně vidím smysl synodálních skupinek i bez odeslání formuláře – tedy v tom, že se odehraje pouze na úrovni farnosti.

Rovněž bych viděl jako vhodné, kdyby tyto skupinky neskončily po třech setkáních, ale kdyby se třeba modifikovaly, dál rozvíjely, a především dál setkávaly. Toto je totiž způsob toho, jak můžeme ve farnosti spolu žít.

Především pak beru tento proces jako příležitost pro budoucí pastorační radu. Pro většinu farníků asi není tajemstvím, že se současnou pastorační radou to nedopadlo příliš dobře (a nechci teď hodnotit, kdo za to může). Jeden z důvodů, proč jsem si ale s PRF nerozuměl byl ten, že byl rozdíl v tom, jak PRF vnímáme. Já (i stanovy) ji nevnímám jako rozhodovací orgán (na základě dialogu – co chceme a co nikoli), ale jako společenství těch, kteří spolu rozlišují, co je dobré a správné a svou modlitbou a názorem pomáhají knězi správně rozhodovat a následně také věci uvádět do života (podporují pastoraci). Proto bych byl rád, kdyby příští pastorační rada měla tento princip synodálních skupinek.

 

Jak by mohla fungovat budoucí pastorační rada a pastorace ve farnosti?

Jak jsem již zmiňoval, na jaře příštího roku proběhnout volby do PRF. Budu k tomu následně více psát. Už nyní ale přemýšlím o tom, jak by PRF mohla fungovat. Ještě nevím, jak velká PRF bude (počet členů budu určovat podle toho, kolik budeme potřebovat lidí pro jednotlivé oblasti života farnosti). Následně bych byl rád, aby každý člen PRF si vzal nějakou oblast farnosti na starosti a obklopil se dalšími cca pěti lidmi, se kterými se bude nad tématem scházet. Přičemž setkání budou vypadat podobně jako synodální skupinky.

Tyto „výbory“ následně budou dodávat náměty pastorační radě, která bude rovněž rozlišovat a následně bude o věcech více uvažovat, přijímat a uvádět do života farnosti. Jak to pak bude vypadat prakticky (např. že by bylo možné některé věci „schvalovat“ pomocí mailu a na zasedání bychom se věnovali jen těm věcem, které budou „problematické“…) ještě přemýšlím, respektive to bude také věc nové PRF.

 

 

Zapojení celé farnosti

Proto znovu opakuji, že bych byl rád, kdyby se zapojila celá farnost. Jak proto, abychom se učili společně modlit, naslouchat, vést dialog a rozlišovat, ale také proto, aby některá témata se již nyní začala diskutovat a předkládat.

 

Veškeré potřebné informace můžete nalézt na rozcestníku stránek pražského arcibiskupství.

 

https://pastorace.apha.cz/pastorace/synoda-2021-2023-rozcestnik/