Proces synodality – informace

K otázkám, co to synoda je a proč synoda o synodalitě doporučuji Rozcestník na webu arcibiskupství – během podzimu bude stále doplňován a rozšižován.

Dále je možné číst si články na webu cíkrev.cz

Na Youtube můžete také nalézet konferenci na KTF UK

Co se týká našeho zapojení. V měsících prosinci a lednu se dvakrát sejde PRF, která se bude otázkou procesu synodality zabývat. Tato setkání budou 4. prosince a 13. ledna. Účastnit se mohou i nečlenové PRF. Dále se mohou do procesu synodality zapojit také existující společenství ve farnosti – maminky s dětmi, ženy, ekumenické setkání se Slovem života. Nebo se mohou vytvořit zvláštní skupinky. V každé takové skupině je třeba vybrat jednu komunikačně zdatnou osobu, která by byla ochotna toto setkání moderovat a zapsat! Takto vybraná osoba ať se mi co nejdříve přihlásí, já ji dám kontakt, kde se přihlásí a následně bude již přímo komunikovat s diecézními koordinátory.

První setkání je vhodné věnovat tomu, co se celým procesem zamýšlí – shlédnutí videí a přečtení textů. Druhé setkání v těchto skupinkách bude vlastní proces modlitby, naslouchání a sdílení na jedno vybrané téma (témat je deset). Výstupem z každé skupiny bude text zapsaný do webového dotazníku (teprve vznikne), kam se zaznamenají jednotlivé podněty do 31. 1. 2022!

 

Témata k probírání (jedno, max. dvě na skupinku):

I. NA SPOLEČNÉ CESTĚ
V církvi a ve společnosti jdeme bok po boku po stejné cestě. Kdo jsou ve vaší místní církvi
ti, kdo „putují společně“? Když říkáme „naše církev“, kdo do ní patří? Kdo od nás chce,
abychom šli společně? Kdo jsou ti, kdo putují po stejné cestě i mimo církevní obvod? Kteří
lidé nebo které skupiny jsou opomíjeny, ať už úmyslně či prakticky?


II. NASLOUCHAT

Naslouchání je první krok, ale požaduje otevřené srdce bez předsudků. Komu dluží naše
místní církev naslouchání? Jak jsou přijímáni laici, zvláště mladí lidé a ženy? Jak
spolupracujeme se zasvěcenými lidmi? Jaký prostor má hlas menšin, lidí opovrhovaných
a vyloučených? Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání?
Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterém žijeme?


III. UJMOUT SE SLOVA

Všichni jsou zváni, aby hovořili odvážně a otevřeně (parrhesia), tedy se zapojením svobody,
pravdy a dobrosrdečnosti. Jak v našem společenství a v jeho různých skupinách
uplatňujeme svobodnou a upřímnou komunikaci bez dvojakostí a oportunismu?
Jak komunikujeme se společností, do které patříme? Kdy a jak se nám daří říci to, co nám
leží na srdci? Jak funguje vztah s médii (nejen s katolickými)? Kdo vystupuje jménem
křesťanského společenství a nakolik je mu nasloucháno?


IV. SLAVIT

Společné putování“ je možné jen tehdy, pokud má základ ve společném naslouchání
Božímu slovu a ve slavení eucharistie. Jak intenzivně udává směr našemu „společnému
putování“ modlitba a mše svatá? Inspirují naše nejdůležitější rozhodnutí? Jak podporujeme
aktivní účast všech věřících na liturgii a vykonávání úlohy posvěcování? Jaký prostor má
služba lektora a akolyty?


V. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA MISIJNÍ POSLÁNÍ

Synodalita slouží misijnímu poslání církve, ke kterému jsou povoláni všichni členové.
Všichni jsme misionáři. Jak je každý pokřtěný zván, aby byl protagonistou misijního
poslání? Jak podporuje společenství své členy, kteří jsou zapojeni do služby společnosti,
jakou je sociální oblast, politika, vědecký výzkum, vyučování, prosazování sociální
spravedlnosti, ochrana lidských práv, péče o společný domov atd.? Jak jim církev pomáhá,
aby vnímali toto své poslání v misijním duchu? Jak probíhá rozlišování při rozhodování
o účasti na misijním poslání? Kdo se ho účastní?, Jak byly s pohledem na účinné křesťanské
svědectví začleněny a do synodálního stylu a zúročeny různé tradice, které jsou bohatstvím
mnoha církví, zvláště církví východních? Jak funguje spolupráce v oblastech, kde se
nacházejí různé církve sui iuris?


VI. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI

Dialog je proces vytrvalosti, který zahrnuje také ticho a utrpení, ale je schopen zúročit
zkušenosti lidí a národů. Jaký je prostor pro dialog a jak je dialog veden uvnitř naší místní
církve? Jak jsou zpracovávány názorové střety, konflikty, těžkosti? Jak podporujeme
spolupráci s okolními diecézemi, s řeholními společenstvími na našem území, s laickými
sdruženími a hnutími a mezi nimi? Jaké jsou naše zkušenosti s dialogem, se zapojováním

věřících jiných náboženství a s těmi, kdo nevěří? Vede církev dialog s různými
společenskými institucemi a učí se od nich, například svět politiky, kultury, občanská
společnost, chudí?


VII. S JINÝMI KŘESŤANSKÝMI DENOMINACEMI

Dialog s křesťany jiných denominací, se kterými nás pojí jediný křest, má na synodální cestě
zvláštní místo. Jaké vztahy máme s bratry a sestrami jiných křesťanských vyznání?
Jakých oblastí se týkají? Jaké plody a jaké těžkosti nám toto „společné putování“ přineslo?


VIII. AUTORITA A SPOLUÚČAST

Církev synodální je církví, ve které je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost. Jak
definovat cíle, ke kterým směřovat? Jakou cestou jich dosáhnout a jaké kroky podniknout?
Jak uplatňovat autoritu v naší místní církvi? Do jaké míry je týmová práce
a spoluzodpovědnost zaběhlou praxí? Jak fungují orgány synodality v místní církvi? Přináší
své plody?


IX. ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT

V synodálním stylu se rozhoduje na základě rozlišování, na základě konsensu, který vyplývá
ze společné poslušnosti Duchu Svatému. Jaké postupy a jaké metody používáme při
společném rozlišování a rozhodování? Jak je můžeme vylepšit? Jak podporujeme spoluúčast
v procesech rozhodování uvnitř hierarchicky strukturovaných komunit? Jak propojujeme fázi
poradní s fází rozhodovací, proces tvorby rozhodnutí (decisionmaking) s procesem přijetí
rozhodnutí (decision taking)? Jak a jakými prostředky podporujeme transparentnost
a zodpovědnost?


X. FORMOVAT SE V DUCHU SYNODALITY

Spiritualita společného putování se má stát výchovným principem pro formaci člověka
a křesťana, rodiny i komunity. Jak formujeme lidi, zvláště ty, kteří zastávají v křesťanském
společenství odpovědné úlohy, k tomu, aby byli více schopni „putovat společně“, aby si
navzájem naslouchali a vedli dialog? Jakou formaci k rozlišování a k vykonávání autority
nabízíme? Jaké nástroje nám pomáhají chápat různé dynamické projevy kultury, do které
jsme ponořeni, a jejich dopad na náš církevní styl?