Děkan Jaroslav Vystrčil

Malá vzpomínka na kněze, bratra v Kristu a přítele – životopis.

Jaroslav VYSTRČIL, římskokatolický kněz, děkan v Českém Brodě, historik a spisovatel.

Jaroslav Josef Vystrčil se narodil 22.7.1920 ve Lnářích rodičům Karlu Vystrčilovi a Marii Vystrčilové, rozené Ranecké, a to jako jejich druhé a poslední dítě. Jaroslav měl o deset let staršího bratra Karla Vystrčila.

Jejich rodiče se poznali ve službě u vrchnosti (potomci Mikuláše Des Fourse)  v zámku v Hrubém Rohozci u Turnova. Karel Vystrčil, nar.: 12.12.1880,  pocházel z Brandsoudova u Humpolce. V zámku zastával službu, jako panský kočí. Marie Ranecká, se narodila 27.8.1887 v zámku ve Žďáře nad Sázavou. V zámku v Hrubém Rohovci zastávala funkci vrchní kuchařky v zámecké kuchyni. Dne 22. února 1909 proběhl v Hrubém Rohozci jejich křesťanský sňatek.  Zde se jim také v roce 1910 narodil jejich první syn, kterému dali jméno Karel.

Po určitém čase služby  přešli sloužit k vrchnosti do zámku v Lnářích (okr: Strakonice).  V roce 1914 začala I. světová válka, která trvala do roku 1918. Do války musel také narukovat Karel. Marie asi po roce, kdy o něm neměla žádné zprávy, se ho vydala hledat i s malým synem Karlem. Toto její hledání bylo velmi strastiplné a trvalo jí přes půl roku než svého manžela zdravého a živého našla. Pak se vrátila do Lnář a až do konce války čekala na návrat svého manžela.

Po návratu byli znovu oba zaměstnáni na zámku. Po nějaké době se jim narodil jejich druhý syn, kterému dali jméno Jaroslav Josef.

Kvůli ztrátě práce na zámku v Lnářích se rodina přestěhovala do Nýřan, kde tatínek Karel pracoval v muniční továrně a maminka Marie v domácnosti (Zieglerův důl otevřen v r.1874, v letech 1917-20 přestavěn na moderní muniční továrnu. Od r. 1958 továrna na výrobu el. součástí).

Po návratu zpět do Lnář, zde již rodiče Jaroslava zakotvili a dožili zde svůj život. Oba jsou pohřbeni na Lnářském hřbitově.

Jejich prvorozený syn Karel  vychodil v Lnářích pět obecných tříd. Vzhledem ke svým velmi dobrým výsledkům ve škole a zbožnosti, byl podchycen a později vybrán a doporučen na studia v Římě, Řádem bosých augustiniánů, kteří měli v Lnářích svůj klášter. Rodiče s vysláním svého syna na studia v Římě souhlasili. Karel v Římě vystudoval všechny školy a teologii. V Římě  byl vysvěcen na kněze. Během těch dlouhých let Karel rodiče navštívil, když byl bohoslovcem a přijel za nimi domů a pak když už byl vysvěceným knězem a přijel na svou první primiční mši, slouženou v rodné vlasti. Tuto mši sloužil v kostele ve Lnářích. Po návratu do Říma byl připravován v klášteře bosých augustiniánů na  návrat do vlasti. Generální představený bosých augustiniánů v Římě počítal s  mladým Karlem, jako s novým nástupcem převora ve Lnářích. Když byl  Karel, který přijal řádové jméno Václav dostatečně připraven, vrátil se zpět  jako řádový bratr  bosých augustiniánů do Lnář. Po smrti převora převzal Václav vedení kláštera. V roce 1950 jeho a jeho bratry násilně odvlekla komunistická moc, která zahájila akci zvanou „K“. Tato komunisty dlouho připravovaná akce měla za cíl rozpuštění mužských řádů v socialistickém Československu. To následně bylo realizováno. Po návratu převora Václava Vystrčila  z centralizačního kláštera (byly zde soustředěni i jiné mužské řády), kam byl s ostatními bratřími deportován, nadále působil v Lnářích jako diecézní kněz, a to až do své smrti v roce 1981. Do současné doby je posledním  lnářským převorem. Bosí augustiniáni smrtí tohoto posledního převora ukončili přes 300 let trvající působení v jihočeském kraji, pro který měli značný historický význam.

Mladý Jaroslav Vystrčil od samého počátku následoval kroky svého staršího bratra. Stejně jako on se vyznačoval velkým zápalem pro křesťanství a službu lidem.

Jaroslavovi se svátosti křtu dostalo dne 25. července 1920 v kostele ve Lnářích. K prvnímu svatému příjímání přistoupil dne 17. května 1928 v chrámě Páně v Nýřanech. Dary Ducha svatého – biřmování,  přijal v Praze, v Bubenči dne 15. června 1932.

Smíšenou obecnou školu nastoupil  dne 1. září 1926 a to v Blatnici (okr: Plzeň). V té době s rodiči bydlel v Nýřanech. Zde vychodil pět školních let. Studia ukončil dne 27.6.1931. Po ukončení studií Jaroslav požádal rodiče o umožnění jít studovat na arcibiskupské gymnasium v Praze. Rodiče s jeho záměrem souhlasili. Dne 1. září 1931 začal Jaroslav studovat na Arcibiskupském československém gymnasiu v Praze, Bubenči. Studia zakončil vysvědčením dospělosti (dnešní maturita), a to dne 10. června roku 1939.  V roce 1939 nastupuje na arcidiecézní bohoslovecké učiliště při fakultě Karlovy university v Praze. Studia zakončuje úspěšným absolvováním theologických  zkoušek dne 23. června 1944. Jaroslavovi již nic nebránilo, aby naplnil svou touhu být Kristovým mužem (služebníkem). Vysvěcen na kněze byl v Praze dne 25.6.1944.

Po vysvěcení Jaroslav Vystrčil působil v těchto farnostech:

od 1.8.1944 do 31.7.1945, kaplan v Mýtě u Rokycan

od 1.8.1945 do 31.1.1948, kaplan v Kolíně

od 1.2.1948 do 28.2.1951,  I. kaplan Praha – Liboc

od 1.3.1951 do 28.2.1953, II. kaplan Kouřim

od 1.9.1953 do 30.9.1957, administrátor v Družci u Kladna

od 1.9.1953 do 30.9.1957, exkurendo (označení pro kněze, který je pověřený duchovní správou i jiné, než domovské farnosti (farnosti, ve které nebydlí)) administrátor ve farnosti Bratronice

od 1.10.1957 do 31.8.1975, administrátor v Českém Brodě

od 1.9.1975  do 17.10.2000, děkan v Českém Brodě

Dále působil v těchto farnostech (v rámci Českého Brodu):

  • od 1.10.1957 do 31.12.1978, administrátor exkurendo Štolmíř
  • od 1.5.1969 do 30.6.1973, vikář – vikariát Kolín
  • od 1.2.1975 do 17.10.2000, výpomocný duchovní Kounice
  • od 1.9.1979 do 17.10.2000, administrátor exkurendo Přistoupim
  • od 1.9.1990 do 17.10.2000, administrátor exkurendo Lstiboř

Další záznamy :

– v roce 1969,  arcibiskupský notář

– v roce 1970, osobní děkan

Když Jaroslav Vystrčil působil jako kaplan v Praze Liboci, tak zde došlo k jeho prvému oslovení státním tajemníkem pro věci církevní (institut zřízený za komunistického režimu. Zanikl po sametové revoluci v roce 1989), aby vstoupil do  Pacem in terris (Sdružení katolických duchovních podporované komunistickými úřady. Sdružení katolických duchovních kolaborujících s komunistickým režimem v Československu). Jaroslav toto nepřijal a veřejně v kázání vystoupil proti  Pacem in terris.

Vzhledem ke svému postoji byl  přeložen do Kouřimi. Zde  působil   pod arciděkanem Karlem Seifem, který měl na faře „hospodyni“, která vedla farní „domácnost“. Když ke konci působení Jaroslava tato „hospodyně“ onemocněla, přijela na návštěvu za Jaroslavem jeho sestřenice Ludmila Klusáčková. Pan arciděkan požádal Ludmilu, zda by nemohla až do uzdravení hospodyně, vést farní „domácnost“. Ludmila tuto úlohu přijala a  zůstala zde necelý měsíc.

Po přeložení Jaroslava Vystrčila do Družce u Kladna, společně s ním na faru přišla i Ludmila Klusáčková, a to jako jeho farní „hospodyně“. Stejně tak ho pak následovala do Českého Brodu, kde s ním byla až do  jeho smrti.

Počátky Jaroslava Vystrčila v Českém Brodě nebyly lehké. Poměry ve farním společenství byly nedobré. Velkým sebezapřením, dobrotou, láskou a především modlitbou se po delším čase podařilo Jaroslavovi celé farní společenství stabilizovat, semknout a duchovně rozvíjet. Ani zde se nevyhnul atakům ze strany komunistické moci a její „všemocné“ StB. Komunistickým pohlavárům bylo trnem v očích, že Jaroslav odmítl vstoupit do  Pacem in terris. Znovu byl přesvědčován aby do této organizace vstoupil. To znovu rezolutně odmítl. Proto se začaly stupňovat tlaky na to odebrat Jaroslavovi takzv. státní souhlas pro výkon duchovní služby. Bez tohoto státního souhlasu nemohl jako kněz v komunistickém režimu vykonávat veřejně svou duchovní službu. I přes různé ataky a špínu, kterou se snažili komunisté šířit k jeho osobě, si Jaroslav zachoval pevný charakter, pokoru a víru, která ho přes toto pomyslné rozbouřené moře přenesla. Pevný řád, breviář v ruce, pravidelné mše svaté a velká zbožnost tohoto, jinak velice jemného, vlídného a moudrého kněze, byla odpovědí na všechny zlé urážky. Toto nelehké období se ovšem odrazilo na jeho zdraví, kdy dostal silnou cukrovku. Jaroslav se díky svým postojům stal velkou morální autoritou a příkladem pro mnohé kněze a věřící.

Velkým, Bohem požehnaným dílem Jaroslava, bylo navázání dialogu s evangelickými bratřími. Počátky této cesty byly trnité. Jaroslav nastoupil do období, kdy vztahy mezi obě mi církvemi (katolickou a evangelickou) byly napjaté, až vyhrocené. Jeho dílem bylo narovnání vztahů, které přerostly v úzkou bratrskou spolupráci, a to jak lidskou tak i liturgickou, která přetrvává do dnešních dnů. Asi nejlépe „dílo“ Jaroslava Vystrčila vystihl farář českobratrské církve evangelické pan Jan Roskovec, který ve smuteční řeči v den pohřbu pana děkana mimo jiné uvedl: poznali jsme pana děkana Vystrčila, jako člověka laskavého a trpělivého. Byl nám svědkem, že laskavost nemusí být důsledkem nějaké slabosti a už vůbec ne slabomyslnosti. Často bývá, že hádavost, která se k naší hanbě stala až příslovečnou pro theology, plyne právě z neznalosti a nepoučenosti a síla hlasu má vyvážit nedostatek věcných argumentů. U pana děkana se laskavost  pojila se schopností učit. Byl vzdělaný a poctivý bohoslovec. Tím vzbuzoval úctu!

O charakteru Jaroslava vypovídá i to, že si uměl získat i komunistické představitele města,  kteří si ho vážili a spolupracovali s ním, především na opravách kostela.

Jaroslava vždy zajímala křesťanská historie, kterou podrobně studoval. Výsledkem jeho studia je sepsaná kniha s názvem Křesťanský východ. Do této  publikace sepsal dějiny, věrouku a liturgické obřady východních církví. Kniha je určena jak pravoslavným věřícím, tak i křesťanskému západu.

Od roku 1990 převzal Jaroslav farnost Lstiboř a Bylany. Dlouholetý kněz důstojný pan Sršeň, který bydlel na faře ve Lstiboři, kvůli vysokému věku odešel do důchodu. Při správě těchto kostelů významně pomáhaly řádové sestry od sv. Vincenta. Tyto řádové sestry se dlouhodobě staraly o mentálně i tělesně postižené děti v „zámečku“ v Bylanech. Ve 20. století převážně v letech 70. a 80. se významně zasloužily o opravy kostela sv. Bartoloměje v Bylanech. Tím mu vrátily jeho poslání jakožto duchovního centra. Kostelu a liturgickému prostoru pak osobně 2. února 1970 požehnal i kardinál František Tomášek. Po sametové revoluci, která proběhla na podzim roku 1989, byly řádové sestry postupně staženy zpět do mateřských řádových domů. Jaroslav si velice těchto obětavých řádových sester vážil a byl jejich letitým „mimořádným zpovědníkem“.

V roce 1994 se na Jaroslava obrátil ředitel Náboženské matice a statutární zástupce Konventu řádu bosých augustiniánů ve Lnářích RNDr. František Skřivánek. Jaroslav byl, jako bratr zemřelého převora Václava, požádán o spolupráci při získání neprávem odebraného majetku v padesátých letech komunisty, a to bosým augustiniánům ve Lnářích. Jaroslav tuto spolupráci přijal a následně se stal ustanoveným zástupcem řádu bosých augustiniánů. Společně pak byla vypracována žaloba proti ČSR o navrácení nemovitostí kláštera. Žaloba byla doložena protiprávním, násilným zásahem do práv řádu a neoprávněným nakládáním majetkem bosých augustiniánů ve Lnářích. Okresní soud ve Strakonicích dal žalobci za pravdu a klášter byl Řádu bosých augustiniánů navrácen rozsudkem z 12.12.1996. Na základě následné dohody a smlouvy o spolupráci v klášteře nadále zůstává Psychiatrická léčebna, se kterou řád úspěšně spolupracuje.

Dne 22.7.2000 se konala v kostele sv. Gotharda děkovná slavnostní mše svatá ke příležitosti dožitých 80 let narození pana děkana Jaroslava Vystrčila a k jeho 55 letem ukončeného kněžství. Slavnostní mši svatou vedl jeho spolubratr ze studií (arcibiskupské gymnasium) biskup Karel Otčenášek.

Pan děkan při rozmluvách s věřícími nejednou hovořil o tom, že jeho největší kněžskou odměnou je vysvěcení Mons. ThDr. Michaela Slavíka (nar. 30. července 1955, Český Brod) na kněze, které se konalo dne 28. června 1981. Jeho sestřenice Ludmila Klusáčková vzpomíná, že pan děkan často v modlitbách děkoval za tuto milost a vyznamenání, které se jemu a celé českobrodské farnosti z boží milosti dostalo. Často v hovorech se svou sestřenicí vzpomínal na to jak Michael Slavík  od mala chodil se svou maminkou do kostela sv. Gotharda. Když povyrostl tak v kostele ministroval a po letech zde měl svou primiční mši svatou.

Pan Mons. ThDr. Michael Slavík je od 1. října 2000 generálním vikářem pražské arcidiecéze a od roku 2001 je sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. 8. července 2007 jej arcibiskup Miloslav Vlk uvedl do funkce děkana této kapituly, do níž byl 26. června 2007 zvolen.

Životní pouť kněze Jaroslava Vystrčila ukončila náhle jeho nemoc – silná cukrovka, a to dne 17.10.2000, kdy umírá v českobrodské nemocnici. Pohřben je v hrobě na hřbitově v Českém Brodě.

Poděkování.

Velké poděkování při sepsání tohoto životopisu patří paní Ludmile Klusáčkové, která i ve svých 92 letech je obdařena pozoruhodně dobrou pamětí.

Životopis byl sepsán v měsíci březnu a dubnu roku 2014.

Zdroje ze kterých bylo čerpáno:

Vyprávění pí. Ludmily Klusáčkové, zachované dokumenty po p. Vystrčilovi, oslovené římskokatolické farnosti, ve kterých pan Vystrčil působil, Almanach duchovních Arcidiecéze pražské ve 20 století a lexikon farností Arcidiecéze pražské 1948 – 2010, smuteční řeč p. Jana Roskovce, faráře českobratrské církve evangelické, internet.

Fotografická příloha k životopisu děkana Jaroslava Vystrčila