Duchovní slovo – pátek 30.října

Drazí bratři a sestry,

 

prožíváme dnes ve farnosti kající den. Je to den, kdy nejen více uvažujeme o Božím milosrdenství, či o něm teoreticky teologicky hovoříme, ale kdy se především toto milosrdenství rozlévá v životech jednotlivců, ba co víc, v životě celého našeho farního společenství.

My jsme si v předchozích staletích odvykli u svátostí vnímat jejich význam pro celé společenství. Reforma II. vatikánského koncilu se snažila jejich slavení znovu uvést do centra života církve. Proto se doporučuje křtít při nedělní mši sv., proto se biřmování a eucharistie neudělují ve školních kaplích (v rámci školního náboženského vzdělávání v různých zemích). U svátosti smíření toto „celospolečenské“ vnímání však stále pokulhává, či dokonce zcela chybí.

Ano, Boží milosrdenství a svátostná milost se pozoruhodným způsobem projevuje v životech těch, kteří slaví svátost smíření. Platí-li však, že tvoříme jedno tělo, pak platí ono rozvinutí tohoto obrazu – má-li z něčeho prospěch jeden úd, má prospěch celé Kristovo tělo.

Proto slavíme v rámci zpovědního dne ve farnosti tento kající den. Kdy se oněm projevům Božího milosrdenství, třebaže možná sami svátost smíření dnes neslavíme, otevíráme a sami máme z toho prospěch.

Třebaže to pro mě osobně vždy znamená sedět hodiny „ve zpovědnici“ a být k dispozici většímu počtu lidí, přesto mám tyto dny rád. V tyto dny totiž skutečně vnímám, že se ve farnosti něco děje. A zároveň do tohoto dne vždy skládám naději, že to může být znovu příležitost k proměně farnosti, k jejímu posunu na cestě spásy.

Vyprošuji tedy pro tento den každému z nás vnímavé srdce, ochotu prožít tento den v kajícnosti a otevírat se projevům Božího milosrdenství a jeho mnohotvárné milosti.