Duchovní slovo – čtvrtek 29. října

Drazí bratři a sestry,

 

dnešní úryvek prvního čtení začíná slovy: „Hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti“. A na to navazuje výzva k tomu, abychom se oblékli do plné výzbroje Boží.

Tuto tematiku pak rozvíjí také dnešní žalm, ve kterém svatopisec nejen oslovuje Boha jako skálu, ale také mluví o boji, o tom, že „on učí mé ruce bojovat, mé prsty zápolit“.

Hledat sílu v Boží všemohoucnosti neznamená založit ruce v bok a čekat, že Bůh vyhraje naši bitvu za nás. Důvěřovat v Hospodina neznamená nebýt aktivní, nebýt tvůrčí… Naopak. Víra v Boží všemohoucnost se projevuje tím, že člověk nastupuje výcvik, že se obléká do výzbroje a že vstupuje do bitvy.

Stále se ve svém zpytování svědomí vracím k letním měsícům a přemýšlím, co jsem měl dělat jinak. Jak jsem jako kněz mohl obstát v situaci, kdy bylo třeba reflektovat jarní období a tím způsobem zároveň lidi vést a pomáhat jim k tomu, aby se připravovali na druhou vlnu, na to, aby v tomto čase obstáli lépe, respektive, aby více prožívali svůj život ve víře v Boží všemohoucnost, tedy byli připraveni k tomu vést boj… Nějak jsem se snažil, ale vidím, že to bylo málo.

Pavel pokračuje. Předně představuje protivníka – nikoli obyčejné lidské mocnosti, ale „říši tmy“. Tento nepřítel je záludnější, protože boj, který vedeme není vlastně veden proti nepříteli, který by byl vně nás, ale mnohdy se s ním osobně potýkáme, stává se součástí našeho života.

Je třeba znát onoho protivníka, protože on určuje, jakou zbroj je třeba použít. Když to vezmeme konkrétně k dnešní době. Postupně poznáváme nepřítele, kterého máme v konkrétním viru. Hledáme, jak jej porazit, nebo přesněji řečeno, jak s ním bojovat, tak, abychom měli nad ním vládu, moc… A volíme takové prostředky (např. 3R). V tomto čase je ale třeba chápat, že o to větší boj se vede duchovně, s onou „říší tmy“, a to zvláště ve chvíli, kdy ztrácíme kontakt s tím tradičním, s tím, co bylo doposavad běžné. A proto je třeba se obléci do výzbroje. Je třeba nastoupit výcvik, obléci si takovou zbroj, kterou mohu proti tomuto nepříteli obstát.

Zdůrazňuji, že do této výzbroje jistě patří prvky společenství (v současné situaci více vázané na prostor, než na lidi (například modlitba v kostele, adorace, účast na farní pouti – kešky…)), nebo svátostný život – slavení svátosti smíření a svátosti eucharistie.

Oblečme se do plné výzbroje Boží!