Duchovní slovo – středa 28. října

Drazí bratři a sestry,

 

slavíme dnes svátek svatých apoštolů Šimona a Judy. V naší zemi tento svátek připadá také na státní svátek, kdy si připomínáme vznik samostatného Československa. Z tohoto hlediska můžeme číst slova o budování chrámu nejen z perspektivy církve (farnosti), ale také z perspektivy národa a společnosti.

Já bych naši pozornost ale zaměřil na evangelijní úryvek, který nám vypráví o vyvolení Dvanácti. Evangelista Lukáš, podobně jako i jiní evangelisté (např. Mk 3) vkládá tuto událost do souvislosti s Ježíšovou modlitbou, nebo přesněji řečeno, Ježíšova modlitba předchází vyvolení Dvanácti: „Ježíš vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě…

Už v době své formace jsem mnohokrát uvažoval o tom, že i mé povolání se rodí v prostředí Ježíšovy modlitby. Že třeba i já jsem byl v onom nočním modlitebním „zápasu“ a že mi bylo povolání vyprošováno.

Upřímně mě fascinuje ten rozdíl. Ježíš celou noc tráví na modlitbě, „zápasí“ o povolání učedníků. A učedníci přijdou ráno a nechají se vyvolit. Sám jsem si zdůrazňoval, že mé povolání není mou odvahou, není mým zápasem – já už „shrábnu“ jen smetanu.

To se netýká jen vyvolení Dvanácti, či povolání k duchovnímu životu. To se týká života a povolání každého z nás. Čas od času si říkám, jaká je to troufalost, když Bohu vyčítáme, jak my zápasíme a že on nikde. My, pro které je obtížné „ráno přijít“, vytýkáme tomu, který trávil celou noc v modlitbě a zápasu…

Co tím chci říci? Nepochybuji o tom, že i my jsme byli součástí Ježíšovy noční modlitby, respektive jsme její součástí. Každý z nás, v každém čase! A nepochybuji o tom, že zápas, který vedeme, je ničím oproti tomu, jaký zápas za nás vedl a vede náš Pán.

Nechme se po Ježíšově noční modlitbě zavolat a vyvolit.