Duchovní slovo – úterý 28. dubna

Drazí bratři a sestry,

pod vedením 6. kapitoly Janova evangelia, tak zvané eucharistické Ježíšovy řeči, pokračujeme ve velikonoční mystagogické katechezi, která je zaměřena na tajemství eucharistie.

„Jaké ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ To je otázka, se kterou se tazatelé obracejí na Ježíše. Znamení je velmi důležitým pojmem v Janově evangeliu a tedy i důležitým výrazem pro pochopení celé eucharistické řeči.

Když učím děti náboženství, ukazuji jim rozdíl mezi synoptickými zázraky a Janovými znameními. Poukazuji na to, že znameními v Janově evangeliu Ježíš potvrzuje své sebezjevení, něco, co říká. Tak např. Já jsem světlo světa (a jako znamení uzdraví slepého od narození); já jsem vzkříšení a život (a jako znamení vzkřísí Lazara). Tedy znamení, jako něco, co potvrzuje pravdivost Ježíšových slov.

Takové pojetí je ale velmi omezující. Třebaže takový výklad má své místo a je vhodný, přesto nám nezapadá do otázky těch, kteří se obracejí na Ježíše. Oni byli přítomni zázračnému nasycení, oni již znamení viděli. Pokud v tuto chvíli mluví o znamení, pak se mluví o něčem mnohem více.

V Janově evangeliu veškerá znamení směřují k jednomu okamžiku, ke konkrétní hodině, totiž k hodině, kdy je oslaven Syn člověka (k Ježíšovu kříži). To je to znamení, kterým Ježíš potvrzuje své učení. To, že vyhnal směnárníky z chrámu (tam se na něho obraceli s otázkou, jakým znamením dokáže, že toto může konat – srov. Jan 2). To je hodina prvního znamení v Káně – ještě nepřišla má hodina… (rovněž srov. Jan 2). Tím nejdůležitějším znamením, které dává všemu smysl, je znamení Ježíšova kříže (jeho smrti, hodiny, kdy je oslaven…).

Pokud uvažujeme o znamení v tuto chvíli, v kontextu zázračného nasycení a eucharistické řeči, pak slova, která Ježíš bude říkat, mají smysl jen v jeho kříži. Jen tak může dát své tělo za pokrm. Jen tak se může tento pokrm stávat něčím pro život věčný.

Všichni jsme zváni, abychom uvažujíce o eucharistii hleděli na Ježíšovo znamení – na kříž. Bez něj nám eucharistie nemůže být plně srozumitelná – a to ve vší škále toho, co, nebo přesněji řečeno, Kdo eucharistie je. My častokrát mluvíme o reálné přítomností Krista v eucharistii, o patřičné úctě z toho vyplývající… Ježíš nás ale zve v tuto chvíli k tomu, abychom v ní viděli znamení. Ne ve smyslu symbolu, ale znamení, které je zdrojem života.

Prožíváme čas, kdy nám byl přístup k eucharistii ztížen. Ztížen, nikoli zabráněn. Opakovaně jsem se v těchto týdnech vracel do Valdic, kde jsem byl koncem února. Měl jsem před očima internovanými kněžími vytvořenou monstranci ze sklenic a víček od okurek… Různá vyprávění o tom, jak slavili eucharistii, jak se jí sytili, jak adorovali. Jaký to příklad pochopení znamení a vstoupení do jeho tajemství. A nyní můžeme uvažovat o kontrastu našeho svědectví… Kde jsem hledali odpovědi na své strachy, obavy, na své otázky, jak se v tomto čase zachovat? Kde jsme hledali posilu…? Kde a v čem jsme hledali své zdraví, svůj život…?

Je dobré si klást otázku, do jaké míry si také žádáme znamení, které ale v jeho poselství vlastně nepřijímáme…

Jen pro jistotu. Toto není kritika! Toto je pozvání každého z nás, mnou počínaje, k reflexi prožitého času. Protože jen z upřímné reflexe může vyrůst Petrovo vyznání – ke komu bychom šli… Z neschopnosti reflexe naopak vychází výpověď – to je tvrdá řeč, kdo to má poslouchat…

 

 

Zamyšlení farnice:

Řekli mu: „Jaké tedy děláš znamení, abychom (ho) viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu…“ Ježíš jim odpověděl: …pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“

…ukoj náš hlad… podobně jako samařská žena chtěla pít, aby už neměla žízeň…

Je zde ukryto krásné tajemství. Tajemství, ve kterém se nám Ježíš dává za pokrm, dává nám sám sebe, dává nám lásku. Prostřednictvím eucharistie přichází Ježíš do našeho nitra, našeho srdce. Tím rozdmýchává plamének touhy setkání s ním a člověk se tak vlastně otevírá jeho působení a vnitřně se proměňuje.

Eucharistie je tím nejplnějším setkáním s Kristem.