Duchovní slovo – pondělí 27. dubna

Drazí bratři a sestry,

v evangelijním úryvku jsme se po nedělním „přerušení“ vrátili k 6. kapitole Janova evangelia. Poté, co Ježíš zázračně nasytil zástupy, dnes nasloucháme tomu, jak je Ježíš hledán a jak reaguje na to, když je některými nalezen.

V současné době si nejeden kněz klade otázky ohledně svých farníků. Jednou z nich bezesporu je určitá starost a také skutečná bolest nad tím, že nemalé procento farnosti již dva měsíce neviděl a že jej tito farníci vlastně ani nevyhledávají, nepotřebují s nim nic řešit a ani ho nepotřebují ke svátostné službě. Naopak, určitou radostí jsou ti, u kterých je možné provázet je na jejich jedinečné cestě, kterou v tomto období prochází, kterým je možné svátostně sloužit.

Když nasloucháme dnešnímu evangeliu, tak můžeme říci, že nic neslyšíme o těch, kteří nemají zájem. Ale to, co slyšíme o těch, kteří zájem mají, je zarážející.

Slyšíme o nějakém počtu lidí, kteří po zázračném nasycení hledají Ježíše. Jsou to lidé, kteří pozorují, co se děje, hledají Ježíše, podivují se nad tím, kam Ježíš zmizel, očekávají lodě, vydávají se na druhý břeh, kde Ježíše taktéž hledají, přichází k Ježíši, táží se ho… Jsou to lidé nesmírně aktivní, kteří hledání Ježíše věnovali velkou pozornost a dost svého času… A co se stane, když konečně Ježíše naleznou, přijdou k němu a začnou se s ním bavit? Ježíš jim dává ťafku…

Co jim Ježíš vytýká? Důvod, proč ho hledají. Hledají ho proto, že se domnívají, že s Ježíšem je to život na pohodu – on jim zázračně rozmnoží chleby, vysvobodí je z každé svízelné situace…

Můžeme být těmi, kteří Ježíše nehledají. U toho, kdo čte toto duchovní slovo (a ne náhodně, ale proto, že jej čte pravidelně), je možné předpokládat, že i v tomto čase hledá Ježíše. Ale hledat Ježíše a nalézt Ježíše ještě nic neznamená. Možná ještě paradoxně dostaneme „ťafku“, zatímco ti, kteří nehledají, mají klídek a žádný „spucunk“ nedostanou. Je dobré si klást otázku, proč hledám Ježíše? Protože chci „zázračně“ pomoci při této koronavirové pandemii? Protože e mi u něho dobře, protože mi zajistí snazší život….? To jsou skutečnosti, které Ježíš nechválí.

Následující eucharistická řeče nám bude odhalovat, proč máme Ježíše hledat. Dnes si ale skutečně uvědomme, že hledat Ježíše ještě nemusí nic znamenat (celý příběh skončí tím, že mnozí Ježíše opustí pro tvrdost jeho řeči). Důležité je v tomto hledání si na sobě nezakládat, nedomnívat se, že pak už je vše v pořádku. Ale je důležité být těmi, kteří „hledají Ježíše a naleznuvši ho usilují ještě intenzivně jej nalézt“ (parafrázuji jednu přímluvu z denní modlitby církve, kde prosíme za ty, kdo hledají pravdu, aby ji našli, a když ji najdou, aby o to ještě usilovněji ji hledali…).

 

 

Zamyšlení jedné farnice:

V dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů čteme, krom jiného, následující větu: „Všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něho podívali a viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla.“

Štěpán se setkával s Pánem, byl jeho učedníkem. Není tedy divu, že jeho tvář byla jako tvář anděla. Vždyť setkání s Pánem člověka proměňuje! Ježíš při setkání otiskuje svou tvář do duše člověka a tento obraz se zrcadlí i v jeho tváři. O takovém otisku se dozvídáme při modlitbě křížové cesty. V zastavení, kdy Veronika podává Ježíšovi roušku, i zde zanechává Ježíš otisk své tváře dvojím způsobem. Prvním, vnějším, který je na první pohled patrný, tedy v roušce či v tváři Veroniky. Druhým, vnitřním, který je našim očím skrytý, a přeci se vnějším způsobem projevuje (je patrný z chování), je otisk do duše.

Ježíš v člověku zanechává svůj obraz. Setkávání s Pánem tedy člověka vnitřně proměňuje, a to takovým způsobem, že člověk stále víc a víc touží po setkání s Ježíšem (ať už prostřednictvím svátostí, přijímáním eucharistie, adorace…). Takový člověk se touží podobat Ježíši, touží mít Jeho srdce, Jeho smýšlení, touží nechat se Ježíšem stravovat, či můžeme říct přetavovat jako vosk svíčky, stávat se nástrojem v Ježíšových rukou… Z člověka se takto stává člověk eucharistie, či můžeme říct eucharistický člověk. Taková změna smýšlení, je tedy patrná i z vnějšku. Zrcadlí se ve tváři člověka. Při setkání s takovým člověkem je patrné, že z něho čiší Kristův pokoj, Kristova láska, stejně jako tomu bylo u Štěpána.

Modleme se: Pane, dej ať v nás roste touha po častém setkávání s Tebou, a tím ať se otevíráme tvému působení v nás. Amen.