Duchovní slovo – sobota 25. dubna

Drazí bratři a sestry,

v dnešní modlitbě se čtením jsme četli ze 4. kapitoly Pavlova listu Efesanům. Tato kapitola začíná výzvou Pavla, který píše list z vězení: „Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali“.

Když mluvíme o povolání, častokrát máme na mysli životní povolání – ke kněžství, k manželství. Nebo máme na mysli zaměstnání, které člověk může vnímat jako své povolání. A nebo také mluvíme o povolání k životu, ke křesťanskému životu… Apoštol Pavel nás vybízí, abychom žili způsobem hodným toho povolání, které jsme dostali. Tedy mohli bychom na základě toho říkat, že jsme vybízeni, abychom žili jako lidé, jako křesťané, jako kněží, manželé a manželky, rodiče…  Ano, takto můžeme Pavlova slova vnímat a není na tom vůbec nic špatného.

Povolání, to je životní postoj člověka, ve kterém prožívá svůj život jako reakci na předchozí volání. Je to ta část života, která uvádí do praxe předchozí volání. Proto si osobně tato slova častokrát připomínám také a právě tehdy, když se dostávám do různých životních situacích. Ona mě vedou k tomu, abych si uvědomil, že situace, ve které jsem, není hříčkou osudu, není něčím, co musím přežít, přečkat, ale že je to situace, která má být mým povoláním.

Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. Tedy, prožijte (nikoli přežijte) to, co právě prožíváte. Každá životní situace se tak stává prostorem zvláštního Božího volání, pozvání.

Během svého života se dostáváme do nesčetných situací, které musíme řešit. Stojíme před mnohými výzvami. A tím nejlepším, co může člověk udělat, je žít způsobem hodným toho povolání…

Současná situace nás staví před další a další výzvy. Postupné rozvolňování bezpečnostních opatření jde ruku v ruce s projevy, které ukazují lidi jako utržené z řetězu (hobby markety, jarmarky… – a co teď my, křesťané?). Objevují se častokrát argumenty a vyjádření – když druzí mohou, tak já také. Když to dělá druhý, tak já to budu dělat také… Jak reagujeme na takové argumenty, když nám je předkládají v různých situacích naše děti – proč on může a já ne? Jsme zváni k tomu, abychom uvažovali, jak prožijeme i nadcházející dny a týdny. Budeme lidmi svévole, požitků, těmi, kdo jsou jako „utržení z řetězu“, nebo budeme lidmi povolání, kteří se nad svým jednáním a nad tím, jak se v dané chvíli zachovat, zamýšlí…

 

 

Zamyšlení farnice:

Dnešní evangelium nám popisuje vyslání apoštolů: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu …“

Napadá mě, co vše zařizujeme, než odjedeme z domova, než se vydáváme na cestu. Zpravidla první, na co myslíme je příprava cesty, vezmeme mapu a naplánujeme kudy pojedeme, kdy a kde budeme zastavovat (odpočívat) a hlavně, co za pokrm si vezmeme s sebou.

Stejně jako apoštolové, i my jsme pozváni vydat se na cestu hlásat Boží slovo, svědčit o Kristu. Máme k dispozici to nejlepší vybavení:

  •  plán (chcete-li GPS), jímž je Duch svatý
  • místo k odpočinku – svátosti, adoraci…
  • pokrm, který dává život, totiž eucharistii.