Duchovní slovo – pondělí 6. dubna

Drazí bratři a sestry,

v dnešní bohoslužbě slova jsme meditovali o úryvku prvního čtení pomocí 27. žalmu. V něm jsme vyjadřovali jak vědomí Boží blízkosti, tak také důvěru v jeho pomoc: „Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záština mého života, před kým bych se třásl?

Žalmistova slova jsou něčím, co bychom si měli v těchto dnech zvlášť osvojovat. Jestliže je Hospodin mé světlo – a připomeňme, že Velikononční vigilie je na tématu světla postavená, že první část liturgie je bohoslužba světla a že zapalováním svých křestních svící vyjadřujeme, že skrze křest máme na tomto světle podíl – pak se nemáme čeho bát.

Častokrát se s tím můžeme setkávat ve vyjádření nevěřících lidí a ona tvrzení teď znovu vystupují do popředí. Vyádření, ve kterých se dokazuje Boží neexistence či alespoň jeho nevšemohoucnost tím, že je lidstvo zasaženo koronavirovou pandemií, a že se nemoc nevyhýbá věřícím lidem. Tato představa pracuje s absurdní představou – že věřit v Boha znamená, že Bůh z nás učiní zde na zemi nesmrtelné bytosti…

Ono žalmistovo vyjádření „koho bych se bál“ jistě nepředstavuje víru v život pod jakýmsi Božím štítem, který ho uchrání od všech pozemských pohrom. Jsem si jistý, že žalmista moc dobře věděl, že i nadále mohou vstupovat do jeho života určité obavy, strachy, těžkosti. Ale on poznává jednu podstatnou věc, a to, že i když toto všechno prožívá, není třeba se bát, není třeba se třást…

Jistě můžeme v této době prožívat určité obavy – o své blízké, příbuzné, o ty, které máme rádi. Můžeme mít „strach“ o své rodiče, prarodiče, děti… Nebojím se říci, že kdybychom tyto obavy neměli, bylo by v našem životě něco špatně. Ale zároveň i v tomto všem platí slova – a přeci se nemusíme bát, přeci se nemusíme třást.

Žalmista v závěru toho dnešní liturgického textu totiž odhaluje, v čem spočívá jeho naděje, či dokonce jistotu, v čem spočívá ve všech těch životních bouřích a těžkostech jeho útěcha – věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!

A na závěr se obrací na každého z nás a snaží se nás nakazit tímto „virem“ důvěry v Boha – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! Žalmista prožil jedinečnou zkušenost, nalezl ve svém srdci pokoj a klid. A moc si přeje tento klid zprostředkovat i ostatním, kteří jsou kolem něj. A já se připojuji k žalmistovi a rád bych vám tento pokoj zprostředkovával. Při tom všem, co nyní prožíváme, při obavách o zdraví, ale také o ekonomické důsledky, zakoušejme pravý pokoj – Hospodin je záštita mého života, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina.