Duchovní slovo – pátek 3. dubna

Drazí bratři a sestry,

prožili jsme první pátek v měsíci. Pro něj jsou vlastní zaslíbení daná Markétě Marii Alacoque a také modlitba litanií k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu, respektive zásvětná modlitba.

Na daných litaniích mě vždy zvlášť oslovuje poslední zvolání – Ježíši tichý, srdce pokorného, přetvoř naše srdce podle srdce svého. Kolikrát se v duchu modlím ony litanie ne s opakující se prosbou, smiluj se nad námi, ale právě se zvoláním – přetvoř mé srdce podle svého… Srdce Ježíšovo svatý chráme Boží – přetvoř mé srdce podle srdce svého. A tak bych mohl pokračovat.

Když proroci mluví o obrácení svého židovského národa, nezřídka užívají právě obraz nového srdce – dám vám srdce z masa… Víme, že postní doba nás mimo jiného vybízí ke skutkům milosrdné lásky (almužna). Prostřednictvím těchto skutků se snaží naše mnohdy tvrdé srdce znovu obměkčit, znovu trošičku „zmasit“. Letošní postní doba nám k tomu dává zcela jedinečné příležitosti. Dává nám možnost znovu obnovit určité vztahy, nebo možnost objevit naši lhostejnost.

Už jsem to možná někdy psal, ale pro mě jeden z největších objevů těchto dní je právě objev „tvrdosti srdce“. Stále nasloucháme v dnešních dnech, jak je třeba věnovat pozornost seniorům. Když jsem obvolával svou farnost, zjistil jsem, že tím, kdo nejhůře prožívá současnou situaci, nejsou senioři, ale mladé rodiny. Ba co víc, v tomto čase, kdy objevujeme vlastnosti domácí karantény, můžeme zjišťovat, že naši senioři v ní bez našeho povšimnutí žijí již několik měsíců či dokonce let… Naše srdce, mé srdce bylo k tomuto přehlíživé… Přál bych si, aby postní doba zanechala tuto trvalou stopu. Tento nesmazatelný otisk „zmasení“, ve kterém bude naše srdce přetvořeno k podobě milujícího a vnímavého srdce Ježíšova.

Pak totiž letošní postní doba nebude jen časem dekorativních úprav (poslání peněz na charitu, apod…), ale bude skutečným obrácením, změnou našeho smýšlení, nešeho srdce.