Duchovní slovo – neděle 29. března

Drazí bratři a sestry,

v dnešním evangeliu jsme slyšeli úryvek o vzkříšení Lazara. Tento úryvek, společně s příběhem o Emauzských učednících, patří k těm, co jsou mému srdci nejbližší. Proto by toho bylo mnoho, co bych chtěl o tomto úryvku říci, ale radši vás odkáži na výklad z mých osobních stránek a zde se zaměřím v krátkosti jen na určité aspekty: https://masklen.webnode.cz/news/postni-nedele/

Dnešní evangelium nám v samotném úvodu předkládá velmi zajímavé poseltví – protože měl Ježíš rád Martu a její sestru Marii i jejich bratra Lazara, zůstal v Galileji ještě dva dny. Je to opravdu zarážející projev lásky – Ježíš zůstává na místě a nechává sestry prožívat o to delší bolest. Následující příběh nám ukazuje, že toto „zpoždění“ Ježíše nemá vliv na Lazarův stav – když Ježíš přijde do Betánie, je Lazar již čtyři dny v hrobě (mrtvý), to znamené, i kdyby Ježíš vyrazil hned, Lazar by byl již mrtvý. Čtvrtý den je však důležitý, protože v tu chvíli se již začíná tělo zemřelého rozpadat (zapáchat), a je nade vší pochybnost jasné, že skutečně zemřel.

Ježíš tedy zůstává v Galileji a nepřichází k sestrám proto, protože je má rád! Mohlo by se nám zdát, že je to zvláštní způsob lásky. Rodič ale velmi dobře může pochopit, o čem je zde řeč. Když rodič vede dítě na očkování, projevuje dítěti také zlváštní způsob lásky. Nejeden rodič má zkušenost, jak dítě, sotva spatří doktora, začne plakat, prožívá to jako ohromně stresovou a bolestnou situaci. A přeci, rodič dál jedná způsobem, který se může zdát drsný, ale je v konečném důsledku prospěšný onomu dítěti – protože ho má rád, vede ho k doktorovi, který mu dá injekci…

Máme tendenci občas stavět situaci tak, že Boží láska se musí projevovat tak, že Bůh jedná prvoplánovitě v náš prospěch (ve smyslu povrchního vnímání). Tak mnozí současnou situaci vnímají jako důkaz Boží neexistence, či při nejmenším důkaz toho, že Bůh nemá vztah k tomutu světu (kdyby ano, tak přeci musí své uchránit…). Většina lidí ale nepracuje s onou možností, kterou představuje dnešní evangelium – protože je měl rád, zůstal ještě dva dny na místě…

Ježíš odhaluje smysl hned, a v plné míře se nám pak ukáže později. Hned v úvodu příběhu Ježíš učedníkům říká, že tato nemoc není ke smrti, ale je k tomu, aby byl oslaven Syn člověka. Vše pak směřuje k rozhovoru, který Ježíš postupně vede s Martou a Marií. Celý úryvek není postaven na vzkříšení Lazara. To je jen doprovodná událost. Je postaven na výpovědi, že Ježíš je vzkříšení a život. A kdo věří, život věčný. To je také důvod, proč Ježíš z lásky k této rodině zůstal ještě dva dny v Galileji… Nechal vše zajít do stavu, kdy ženy velmi dobře věděly, že Lazar je již mrtvý (už zapáchal). A Ježíšovo jednání jim tak dává možnost, aby věřily a měly život.

Úryvek jde ale ještě dál. Ježíš mluvil o tom, že tato nemoc je k tomu, aby byl oslaven Syn člověka. Když čteme Janovo evangelium, tak v něm je tento obrat užíván pro Ježíšovu smrt – hodiny, kdy je oslaven Syn člověka. Pokud budeme číst Janovo evangelium v kontextu, tak budeme vidět, že obava učedníků (nechoď do Jeruzaléma, vždyť ti tam usilují o život) se naplní. To, že jde Ježíš vzkřísit Lazara a dát život těm, kdo v něj uvěří, jeho samotného bude stát život. Pak slova, „protože měl rád Martu a její sestru Marii i Lazara“ dostávají ještě zásadnější rozměr. Protože je měl rád, nejen zůstal, ale pak také šel a dal sám svůj život za to, abychom my mohli život mít!

 

Můžeme znovu uvažovat o současném stavu. Můžeme se ptát po smyslu nynější bolestné situace. Můžeme se ptát, kde je Bůh… Dnešní evangelium nám ale odpovídá – protože nás má rád, tak nám tuto situaci „dopřává“… Je to velmi zvláštní, ale přesto intenzivní projev Boží lásky. A souvislosti dnešního evangelia nám zřetelným způsobem ukazují, že tento projev Boží lásky není jen něčím teoretickým, ale že v tomto čase nejvíce „trpí“ Bůh. On to takto nechtěl, on nechtěl smrt… Antifona v denní modlitbě církve, v modlitbě uprostřed dne, opakuje slova: „Nechci, aby bezbožný zemřel, ale aby se obrátil a žil…“.

Ježíš se obrátil na Martu s otázkou, věříš tomu? Marta hned znala „zbožnou“ odpověď. Vyslovila krásnou dogmatickou výpověď. Ale ona otázka, věříš tomu, směřuje mnohem hlouběji. Směřuje k samotné podstatě našeho života a našeho poznávání Boha.

 

Je na nás, jak současnou situaci využijeme. Může pro nás být „důkazem“ nesmyslnosti víry v Boha. Může pro nás být časem „prázdnin“, kdy nemusíme v neděli do kostela. Může pro nás být časem různých pochybností. A nebo pro nás může být časem projevu jedinečné Boží lásky, časem, který pro nás připravil Bůh a kdy v našem životě může být oslaven. Protože nás má rád…