Duchovní slovo – sobota 28. března

Drazí bratři a sestry,

pro dnešní zamyšlení bych si zvolil texty z denní modlitby církve, ze sobotní modlitby se čtením. V závěru prvního čtení jsme četli známý příběh o hadech, kteří hubí Izraele putujícího pouští. Příběh vrcholí následujícími slovy:

6Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. 7Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: „Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady.“ A Mojžíš se modlil za lid. 8Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu.“ 9Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.“

Zaujal mě tam určitý rozpor mezi tím, o co prosí lid a jakým způsobem jedná Bůh. Když lid vyznává před Mojžíšem svůj hřích, prosí ho, aby se modlil k Hospodinu, aby od nich odstranil hady. Bůh ale tuto prosbu nevyslyší! Neodstraní hady, ale dá lidu možnost, jak být uzdraven – pohlédnou na vyvýšeného měděného hada.

Možná nás může napadat, že naše současná situace je podobn. I my můžeme prosit Boha, aby od nás odstranil vir. A očekáváme, že Bůh, jako lousknutím prstu, toto šíření viru zastaví. Ale Bůh to takto nečiní. Přesto nás nenechává opuštěné a nabízí nám možnosti, jak obstát. Nejsem zastáncem duchovního pohledu na věc – že vše závisí jen na modlitbě, apod. Ale zároveň jsem také odpůrcem toho domnívat se, že vše vyřeší jen vládní ustanovení a dodržování karantény, apod. Člověk, to je tělo, duše a duch. A současnou situaci (podobně jako všechny ostatní) není možné řešit jen jednou složkou.

Bůh nás v tomto čase neopouští. Když Ježíš vedl noční rohovor s Nikodémem (srov. Jan 3), připomněl tuto událost a onoho vyvýšeného hada vztáhl na sebe. Naše zachrána je v tom, že můžeme pohlédnout na vyvýšeného Syna člověka! Máme za sebou 14-dní stavu, který jsme nikdo z nás ještě nezažili. A můžeme přemýšlet, jak v tomto stavu obstáváme, a jak ho prožíváme? V čem vidíme svou záchranu? Že zavření doma přečkáme, až to opadne? Jak vypadá náš duchovní život. Zintenzivnil se v těchto dnech? Jaká je naše touha po slavení mše svaté, po svátostech (např. generální zpověď, která vyvěrá z mého skutečného obrácení – uvědomění si toho, že jsem doposavad víru žil skutečně velmi povrchně), adoraci, společné modlitbě v domácnosti? Vím, že jsou rodiny a věřící, kteří se intenzivněji modlí. Jsem rád, že mohu lidem v těchto dnech podávat svaté přijímání, že přichází někteří i adoravat (při zachování všech věcí spojených také s tělesným rozměrem ochrany zdraví). Že mohu vidět jejich touhu po prohloubení víry a intenzivnějším životě z víry. Ale přirozenou otázkou, která v mém srdci stále zní – a je to tak u všech mých farníků? Nebo alespoň u poloviny…?

Je zajímavé, jak jsme ochotni fyzicky dosti radikálně proměnit náš život z důvodu virové epidemie. Jak se společnost proměňuje. Ale otázkou je, proč jsme neteční proti mnohem horšímu viru, kterým je hřích a který se uvelebil v našem srdci, v našem životě. Otázkou je, proč tam nedokážeme být také tak radikální.

Bůh nodstranil hady, ale dal možnost uzdravení. Paralelně můžeme říci, že Bůh neodstraňuje Koronavirus, ale dává možnost uzdravení. Uzdravení rozdělené společnosti, uzdravení našeho duchovního života… Je otázkou, zda přijeme tento lék, zda pohlédneme na vývýšeného Syna člověka, a nebo zda budeme spoléhat na to, že to nějak přečkáme a že stačí jen fyzická záchrana… Eucharistie nesla v prvních staletích označení – lék nesmrtelnosti. Využívejme i tohoto léku…

Dnešní slůvko bych zakončil citací z konstituce II. vatikánského koncilu Gaudium et Spes, článek 37. Tento článek (+38.) se četl jako druhé čtení dnešní modlitby se čtením:

„Souhlasně se zkušeností všech dob přináší Písmo svaté lidstvu důkladné poučení, že lidský pokrok, který je velikým dobrem člověka, s sebou nese i velké pokušení: kde totiž došlo k porušení řádu hodnot a dobré se smísilo se zlým, dbají jednotlivci i skupiny jen o vlastní zájmy, a ne o zájmy ostatních.

Tak dochází k tomu, že svět už není místem opravdového bratrství a člověkova vzrůstající moc hrozí zničit samo lidstvo.

Jak se dá tento neutěšený stav překonat? Křesťané prohlašují, že se musí veškerá lidská činnost, která je vlivem pýchy a nezřízené sebelásky dennodenně ohrožena, očistit a zdokonalit Kristovým křížem a zmrtvýchvstáním.“

 

Přeji Vám požehnanou pátou neděli postní!

R. D. Martin Sklenář