Duchovní slovo – pátek 27. března

Drazí bratři a sestry,

dnes mě oslovila vstupní modlitba, respektive modlitba, která provází liturgii dnešního dne (jedná se také o závěrečnou modlitbu jednotlivých částí denní modlitby církve). Zaposlouchejme se do modlitby, se kterou se dnes církev obracela ke svému Bohu:

Bože, ty znás naši slabost, a proto nám poskytuješ účinnou pomoc; dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu, a zůstáváme ti věrní celým svým životem. Skrze tvého Syna…“

Modlitba je vystavěna na následující myšlence:  pro naši slabost nám poskytuješ účinnou pomoc (v liturgických modlitbách je častokrát užíváno slovo „proto“, které vyjdařuje Boří reakci na náš stav. V tomto případě tedy, protože zná Bůh naši slabost, proto nám poskytuje účinnou pomoc).

Všichni v těchto týdnech žijeme událostí, na kterou jsme se nepřipravovali, kterou jsme si snad ani nepředstavovali, která nás zaskočila. Můžeme na současnou karanténu a s tím související věci pohlížet z různých úhlů pohledu. Úvod vstupní modlitby – Bože, ty znás naši slabost, – by mohl potvrzovat různá vyjádření představující současný stav jako důsledek hříchu (a tento vir je projevem Božího trestu, vnímaného jako projev Božího hněvu). Vstupní modlitba ale předkládá jiné východisko – je to poskytnutí účinné pomoci! Tedy nikoli projev hněvu, ale je to protilék proti naší nemoci, proti našemu hříchu!

Prožíváme velmi pozoruhodnou dobu. Jak velká pozornost se věnuje prevenci (karanténa, roušky, chránění seniorů, neustálé umývání si rukou…). A můžeme si klást otázku, do jaké míry jsme takto preventivní také ve vztahu k hříchu. Bohužel, tam jsme mnohdy neteční nejen v prevenci, ale mnohdy i v samotném onemocnění. A tak Bůh poskytuje účinnou pomoc.

Pokud budu znovu mluvit o sobě. Kolikrát jsem ve své kněžské službě bojoval s modlitbou – abych šel adorovat. Přestože jsem znal názory Matky Terezy ohledně hodinové každodenní adorace, jak neuskutečnitelný a (teď i novým způsobem poznávám) nepochopitelný pro mě tento „ideál“ byl. Tolik prohraných zápasů. A nyní je mi Bohem poskytnut účinný lék.

Každý z nás měl v mnoha ohledech tendenci odpovídat na různá Boží pozvání, že nemám čas. Tak Bůh poskytl účinnou pomoc! Jistě, navalili se na nás různé povinnosti, kterým se učíme nyní čelit (učit děti, být s nimi doma, znovu vařit celé rodině…). A zdá se, že toho času více nemáme. Ano, musíme se to naučit. Ale vyvarujme se toho, že čas „zabijeme“ jinými věcmi, které teď začneme vnímat jako důležité. Ano, je dobré využít čas k tomu, že proberu např. věci, které mám probrat již několik let, že doženu to, na co jinak nemám čas. Ale nepodlehněme tomu, že nemoc, kterou jsme byli stiženi, nyní budeme léčit jiným bacilem. Přijměme Boží léčbu, kterou nám nyní poskytuje – čas, ticho, modlitba…

Člověk, který si toto uvědomuje, může následně přistoupit k druhé části modlitby a prosit Boha – dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu. Dej, ať skutečně dokážeme přijímat, ať tento čas milosti a spásy nepromarníme, ať v něm vidíme tvou starostlivou péči, činnost skutečného lékaře duše i těla. Amen.

 

 

Drazí bratři a sestry, v naší farnosti máme jeden mariánský kostel, který býval poutním místem. Proto bych chtěl zítra vyrazit na pouť do Tismic a zde při mši sv. ve 12 h prosit na přímluvu naší Matky, Bohorodičky Panny Marie za současnou situaci – za všechny nemocné a umírající (zvláště za to, aby neumírali opuštěni!), za všechny lékaře a ty, kdo jsou tak zvaně v první linii a také za zastavení této pandemie. Zvu vás k duchovnímu spojení.