Duchovní slovo – neděle 22. března

Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu„.

To jsou, bratři a sestry, poslední slova dnešního evangelia, slova, se kterými se obrátil Ježíš na farizeje, kteří byli přítomni jeho opětovnému setkání s uzdraveným slepcem. Protože sebe i okolí přesvědčujete, že vidíte, zůstáváte ve hříchu. Jakoby nám dnešní evangelium říkalo, že vítězstvím je poznání toho, že jsme slepí. Slepý z toho vychází lépe.

Dnešní evangelium mluví o udzravení slepého. Chceme-li být přímými aktéry dnešního evangelia, pak potřebujeme, abychom na začátku byli těmi slepými. To je naše výhra, protože pak může i v našem životě Ježíš působit. Ono je to ale velmi těžké, přiznat si, že jsme slepí. My už totiž máme velmi dobře vyvinutý systém protilátek, které nás uklidňují, které pravé vidění nahrazují jinými náhražkami a iluzemi, smyšlenými obrazy (fata morganou).

Tolikrát jsme slyšeli různé věci, tolikrát jsme slyšeli, jak máme slavit neděli, čemu máme ve svém životě dávat přednost. Tolikrát jsme slyšeli o tom, že se máme společně v rodinách modlit. Tolikrát jsme slyšeli, jak je eucharistie pro náš život důležitá – její slavení i přijímání. Tolikrát jsme slyšeli, že bychom ji měli slavit častěji (pokud to je možné), než jen v neděli. A tak bychom mohli pokračovat. A jaká byla reakce? Protilátky působily, chlácholily a stále navozovaly stav iluze – je to v pořádku. Byli jsem slepí. Respektive – jsme slepí vůči správnému vidění svého života, hodnocení jednotlivých hodnot našeho života.

Současná situace nám ale nahrává. Dává nám možnost prohlédnout. Dává nám možnost docenit určité skutečnosti, vidět jejich hodnotu, jejich význam pro náš život. Nebojím se říci, že evangelium o uzdravení slepého se v těchto dnech a týdnech může naplňovat tak, jak se v našem životě nikdy nenaplňovalo!

Když čteme onu zprávu, mohlo by se nám zdát, že Ježíš uzdravil slepého hned na začátku příběhu. Pokud ale čteme pozorně, můžeme si všimnout, že ke skutečnému uzdravení zraku dochází až v samotném závěru. Je to vyjádřeno hned dvěma způsoby. Ten jeden nám v překladu může zanikat. Je to totiž hra s řeckými výrazy pro vidění. Zatímco fyzické uzdravení dává člověku schopnost vidět, ve smyslu pozorovat, tedy jakési vnější vidění, ve 37. verši Ježíš mluví již o jiném vidění (je užito jiné řecké slovo). Mluví o nazírání skutečností.

To nám ukazuje druhý způsob vyjádření postupného udravení zraku dotyčného člověka. Zatímco na začátku uzdravený vidí „člověka jménem Ježíš“ (srov. Jan 9,11), v závěru vidí v Ježíši Syna člověka, respektive Pána (srov. Jan 9,35.38). To je skutečně udzravení, to je skutečné vidění.

Milovaní, dostáváme v těchto dnech jedinečnou příležitost. Ježíš přichází, aby uzdravoval náš zrak, naše vidění. Musel hodně zatřást našimi životy, protože do této doby jsme zůstávali vůči tolika věcem zatrvzelí, slepí… Dnes již můžeme slyšet věty typu, že svět po koronaviru už nebude takový, jako byl předtím (a není to nutně negativní vyjádření). Snažme se, ať i náš duchovní život není jako předtím. Přičemž ona změna bude spočívat v tom, že já, který jsem byl slepým, byl jsem uzdraven a vidím. A vidím nikoli jen nějakým vnějším způsobem, ale jsem uzdraven, takže dokáži ve svém životě vidět pravou podstatu věcí. Dokáži vidět Pána!

Dnes při mši sv. mě zarazila ještě jedna věc. Bylo to skoro totožné opakování věty, kterou řekl Ježíš i samařské ženě. Na otázku: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš odpovědě: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví„. Opravdu mě velmi silně zasahuje, že tyto dvě neděle v karanténě nám bylo dvakrát zdůrazněno, že Pán je ten, kdo s námi mluví. Právě teď (u samařské ženy bylo dokonce řečeno, který s tebou mluvím). Tato slova čteme ve chvíli, kdy jsme odkázáni převážně na stůl slova, na naslouchání Bohu. Ano, Pán v těchto dnech velmi intenzivně a nahlas mluví. Tak vám přeji, ať si s ním krásně popovídáte (nebo s použitím mládežnického jazyka, ať si s ním dobře pokecáte :-)).

 

Drazí bratři a sestry, prožili jsme druhou neděli v „mimořádném módu“. Věřím, že je to pro nás příležitost objevovat nové obzory tohoto Dne Páně a že tento Den byl skutečně výjimečný a zvláštní. Slyšel jsem, že si sdílíte fotografie svých domácích modlitebních koutů, apod. Mám z toho velkou radost. A tak děkuji Bohu, že mohu tyto týdny prožívat v této farnosti. Obklopen lidmi, kteří přijímají Boží pozvání.

Chtěl bych vám všem moc poděkovat za vaše reakce. Mám radost, že jsem v tyto dny ve farnosti s lidmi, kteří mě mají rádi, obklopen zájmem, láskou. Děkuji vám za všechny vaše reakce, za vaše modlitby, za váš zájem. Moc si toho vážím!

 

Ty, kteří by si chtěli přečíst delší rozbor nedělní textů, odkazuji na své osobní webové stránky: https://masklen.webnode.cz/news/postni-nedele/