Historie farnosti

Z historie farnosti

Osídlení historického jádra Českého Brodu spadá až do 12. století jako zastávka dálkového obchodu na místě brodu, vzdáleného den cesty od Prahy, Kouřimi i Kolína. Nad tímto brodem založil na tzv. „Trstěnické stezce“ (spojovala Prahu s jižní a východní Evropou) pražský biskup Jan I. (1134 – 39) celnici a trhovou osadu s románským kostelem sv. Gotharda (podle staré místní tradice se tak stalo roku 1136), pro nějž získal část ostatků tohoto bavorského světce. V této době tedy začíná místní farní správa, ovšem jméno prvního faráře – Ondřeje (I.) – máme až z roku 1361.

Krátce po vypuknutí husitské revoluce dobyli město v dubnu 1421 husité a v místním kostele upálili zdejšího faráře i s dalšími 18 kněžími a s místními katolickými měšťany, kteří se odmítli zříci svého vyznání. Po husitských válkách zde již – až na jednu výjimku – působili jen utrakvističtí faráři, od 16. století pak luteránští (v této době působily při kostele dokonce dvě literátská bratrstva – latinské a české). Po bitvě na Bílé hoře byla duchovní správa v rámci rekatolizace opět navrácena katolické církvi – dokonce byla zdejší fara povýšena na sídelní děkanství – ovšem bez patřičného hmotného zajištění, a tak se po roce 1627 zdejší administrátoři velmi rychle střídají (mezi lety 1627-1639 se zde vystřídalo osm kněží) a navíc spravují území mnoha neobsazených okolních farností (dočasně byly z okolních far obsazeny v 50. letech krátce Vitice, Přistoupim a Skramníky).

Teprve roku 1730 byly od zdejší správy odděleny Tismice, čímž příjmy místního děkana poklesly natolik, že kněz Jindřich Antoni musel šest let šetřit na předepsaný poplatek k instalaci za děkana. V této době se také prosadil zvyk konat na sv. Gotharda procesí do Č. Brodu z dalekého okolí i desítek kilometrů a roku 1746 byl ve městě založen kapucínský klášter sv. Máří Magdaleny (zrušen 1781). V 18. a v 19. století byly postupně obsazeny všechny okolní farnosti a do období začínajícího 20. století vstupovala místní církev velmi silná (z 33.575 obyvatel českobrodského vikariátu bylo roku 1905 32.231 římským katolíků a jen 5 osob bylo bez vyznání), ovšem období rozkolu církve ve 20. letech 20. století a období komunistického útlaku způsobilo značný personální úbytek a během 80. a 90. let navíc postupně vymírají okolní kněží, jejichž místa už nebyla obsazena a místní děkan P. Jaroslav Vystrčil se tak stává vícenásobným administrátorem těchto far (Lstiboř, Tismice, Poříčany, Štolmíř, Kounice, Rostoklaty, Přistoupim a Černíky) a v současnosti spravuje P. Kocian 9 kostelů. Podle rozhodnutí pražského arcibiskupství bylo s účinností od 1. července 1994 zrušeno zdejší sídelní děkanství a Český Brod zůstal farností. Poslední výrazná změna nastala 1. lednem 2005, kdy byly administrativně okolní farnosti sloučeny s farností Český Brod a okolní kostely byly podřízeny děkanskému chrámu sv. Gotharda jako filiální.

Chronolgické uspořádání farnosti

  • do 1361 – Ondřej (I.), vzdal se úřadu
  • 1361-1380 – Bohuněk (I.) ze Zásmuk, později děkan Kouřimský; za něho zde byl zřízen městský špitál s kostelem sv. Máří Magdaleny
  • 1381-1414 – Bartoloměj (I.)
  • 1415-1421 – Jan (I.) z Duban, byl společně s 18 dalšími kněžími 18. dubna 1421 upálen husity
  • zanikla katolická farnost
  • 1456 – Tomáš (I.), ze Saska
  • obnovena katolická farnost
  • 1627 – Ondřej (II.), dominikán
  • 1627-1632 – Benedikt (I.) z Fulstýna, dominikán (farář tuklatský, přistoupimský, vitický, štolmířský)
  • 1632-1633 – adm. Albert (I.) Domažlický
  • 1633-1634 – adm. Martin (I.) Sudoreti, Polák
  • 1635 – adm. Mikuláš (I.) Ignác Frank
  • 1636 – adm. Šebestián (I.) Bartoloměj Kryšpín
  • 1637 – adm. Tomáš (II.) Juřica
  • 1638 – adm. Jan (II.) Adam Vícha Táborský ze Pchova, kanovník staroboleslavský a děkan kouřimský
  • 1639-1647 – adm. Jan (III.) Těšín, farář černokostelecký
  • 1647-1656 – adm. Matěj (I.) Salamelada, Štěpán (I.) Kaminský
  • 1656-1662 – děkan Štěpán (II.) Zikmund Krupský
  • 1662-1666 – děkan Václav (I.) Vojtěch Palacký z Kerinsteinu, obnovil literátský kůr
  • 1666-1674 – děkan Ondřej (III.) Košina
  • 1674-1675 – děkan Václav (II.) Matouš Tauš z Pilsenstraunu
  • 1675-1677 – děkan Zachariáš (I.) Augustin Bernard Kletzar z Růžokvětu
  • 1677-1680 – děkan Jan (IV.) Šebestián Felix
  • 1680-1694 – děkan Tomáš (III.) František Košina
  • 1694-1696 – děkan Jan (V.) Mikuláš Meisler
  • 1696-1702 – děkan Jiří (I.) Josef Gregor
  • 1702-1729 – děkan Petr (I.) Antonín Spatzio
  • 1729-1760 – adm. Jindřich (I.) Antoni, od roku 1757 děkan, za něho zde 1746 zřízen kapucínský klášter
  • 1760-1794 – děkan Josef (I.) Schreiber, za něho přestavěn kostel sv. Gotharda do dnešní podoby, pořízen dnešní hl. oltář a zrušen kapucínský klášter
  • 1794-1813 – děkan Jindřich (II.) Hill, národní buditel
  • 1813-1816 – děkan Tomáš (IV.) Mikovec
  • 1816-1822 – děkan Jan (VI.) Staněk
  • 1822-1860 – děkan František (I.) Paleček, za něho pořízen současný obraz na hl. oltáři
  • 1860-1877 – Josef (II.) Zimmerman
  • 1877-1895 – děkan Jan (VII.) Nepomuk Gürche, za něho r. 1895 pořízeny současné varhany
  • 1895-1898 – adm. Karel (I.) Janda
  • 1898-1933 – děkan Alois (I.) Kašpárek, kanovník vyšehradský, čelil rozkolu církve, za něho 1907 opraven farní kostel
  • 1934-1945 – děkan Josef (III.) Schmied, za něho zřízen památník padlým v I. světové válce a slaveno 800 let existence chrámu sv. Gotharda
  • 1945-1957 – mons. Václav (III.) Gráf
  • 1957-2000 – děkan Jaroslav (I.) Vystrčil, poslední sídelní děkan (do 1994), za něho v 80. letech opraven kostel a provedena liturgická reforma
  • 2000-2008 – adm. Michal (I.) Antoni Bator, Polák, kanovník, za něho započata oprava varhan
  • od 1.7. 2008 – adm. Matúš (I.) Kocian