Historie farnosti

Osídlení historického jádra Českého Brodu spadá až do 12. století jako zastávka dálkového obchodu na místě brodu, vzdáleného den cesty od Prahy, Kouřimi i Kolína. Nad tímto brodem založil na tzv. „Trstěnické stezce“ (spojovala Prahu s jižní a východní Evropou) pražský biskup Jan I. (1134 – 39) celnici a trhovou osadu s románským kostelem sv. Gotharda (podle staré místní tradice se tak stalo roku 1136), pro nějž získal část ostatků tohoto bavorského světce. V této době tedy začíná místní farní správa, ovšem jméno prvního faráře – Ondřeje (I.) – máme až z roku 1361.

Krátce po vypuknutí husitské revoluce dobyli město v dubnu 1421 husité a v místním kostele upálili zdejšího faráře i s dalšími 18 kněžími a s místními katolickými měšťany, kteří se odmítli zříci svého vyznání. Po husitských válkách zde již – až na jednu výjimku – působili jen utrakvističtí faráři, od 16. století pak luteránští (v této době působily při kostele dokonce dvě literátská bratrstva – latinské a české). Po bitvě na Bílé hoře byla duchovní správa v rámci rekatolizace opět navrácena katolické církvi – dokonce byla zdejší fara povýšena na sídelní děkanství – ovšem bez patřičného hmotného zajištění, a tak se po roce 1627 zdejší administrátoři velmi rychle střídají (mezi lety 1627-1639 se zde vystřídalo osm kněží) a navíc spravují území mnoha neobsazených okolních farností (dočasně byly z okolních far obsazeny v 50. letech krátce Vitice, Přistoupim a Skramníky).

Teprve roku 1730 byly od zdejší správy odděleny Tismice, čímž příjmy místního děkana poklesly natolik, že kněz Jindřich Antoni musel šest let šetřit na předepsaný poplatek k instalaci za děkana. V této době se také prosadil zvyk konat na sv. Gotharda procesí do Č. Brodu z dalekého okolí i desítek kilometrů a roku 1746 byl ve městě založen kapucínský klášter sv. Máří Magdaleny (zrušen 1781). V 18. a v 19. století byly postupně obsazeny všechny okolní farnosti a do období začínajícího 20. století vstupovala místní církev velmi silná (z 33.575 obyvatel českobrodského vikariátu bylo roku 1905 32.231 římským katolíků a jen 5 osob bylo bez vyznání), ovšem období rozkolu církve ve 20. letech 20. století a období komunistického útlaku způsobilo značný personální úbytek a během 80. a 90. let navíc postupně vymírají okolní kněží, jejichž místa už nebyla obsazena a místní děkan P. Jaroslav Vystrčil se tak stává vícenásobným administrátorem těchto far (Lstiboř, Tismice, Poříčany, Štolmíř, Kounice, Rostoklaty, Přistoupim a Černíky). Podle rozhodnutí pražského arcibiskupství bylo s účinností od 1. července 1994 zrušeno zdejší sídelní děkanství a Český Brod zůstal farností. Poslední výrazná změna nastala 1. lednem 2005, kdy byly administrativně okolní farnosti sloučeny s farností Český Brod a okolní kostely (celkem devět kostelů) byly podřízeny děkanskému chrámu sv. Gotharda jako filiální.

 

Posloupnost farářů a děkanů u sv. Gotharda v Českém Brodě

do 1361 – Ondřej, vzdal se úřadu

1361-1380 – Bohuněk ze Zásmuk, později děkan kouřimský; za něho zde byl zřízen městský špitál s kostelem sv. Máří Magdaleny

1381-†1421 – Bartoloměj zvaný Bartoš, byl společně s 18 dalšími kněžími 18. 4. 1421 upálen husity

před 1427 – nekatolický kněz Orenda

1456 – katolický kněz Tomáš, ze Saska

nekatoličtí faráři

1558, 1562 se v procesu proti kněžím podobojí nařčeným z protestantismu uvádí českobrodský děkan Jiří Agrikola.

1565-†1587 děkan Havel Horský. V letech 1577-1592 spravoval i záduší ve Štolmíři, kde byla bohoslužba každou třetí neděli.

1590 byl děkanem Jan Facilis Boleslavský, vysvěcený r. 1565 pražským arcibiskupem; 1613 farářem u sv. Klimenta v Praze.

1594-1601 Jiřík Tesacius Mošovský († 1617). Předtím farář ve Štolmíři.

1602, 1611 si brodští půjčují od děkana Jeremiáše Denharta 500 kop na městské potřeby, protože je nadmíru bohatý. Později farářem v Bříství.

1612 a 1619 se uvádí českobrodský děkan Jakobides Policenus.

obnovena katolická správa

1622-†1624 – děkan Martin Mládek

1627 – adm. Ondřej, benediktin

1627-1632 – adm. Benedikt z Fulstýna, dominikán (farář tuklatský, přistoupimský, úvalský, vitický, štolmířský)

1632 – adm. Albert Domažlický, 3 týdny

1632 – adm. Martin Sudoreti, Polák, 6 týdnů (podle Komenského utekl společně s manželkou jednoho zdejšího měšťana kamsi do Polska)

1632-1636 – adm. Mikuláš Ignác Frank, 1635-1636 děkanem, farář plaňanský

1636 – adm. Šebestián Bartoloměj Kryšpín

1637 – adm. děkan Tomáš Juřica, farář v Sadské

1638 – adm. děkan Jan Adam Vícha Táborský z Kottenburgu, kanovník staroboleslavský a děkan kouřimský

1639-1645 – adm. Tomáš Juřica, děkan v Sadské

1645-1647 – adm. Jan Těšín, farář černokostelecký

1647-1649 – adm. Matěj Salamelada, děkan v Sadské

1649-1655 – adm. Tomáš Juřica, děkan v Sadské

1655-1656 – adm. Štěpán Kaminský

1656-1662 – děkan Štěpán Zikmund Krupský

1662-1666 – děkan Václav Vojtěch Palacký z Kerinsteinu, obnovil literátský kůr

1666-1674 – děkan Ondřej Košina

1674-1675 – děkan Václav Matouš Tauš z Pilsenstraunu, † 1676 v Rakovníku

1675-1677 – děkan Zachariáš Augustin Bernard Kletzar z Růžokvětu, později sakristián u svatovítské katedrály

1677-†1680 – děkan Jan Šebestián Felix, z moravské Ostravy, † 20. 8. 1680 na mor, pohřben v kostele sv. Gotharda

1680-†1680 – adm. František Ebert z Kolína, † 23. 10. 1680 na mor, pohřben u kostnice na hřbitově u sv. Gotharda

1680-1694 – děkan Tomáš František Kosina

1694-†1696 – děkan Jan Mikuláš Meisler, z Nového města Pražského, † 26.2. 1696, pohřben v kostele sv. Gotharda

1696-†1702 – děkan Jiří Josef Gregor, z Horažďovic, † 22.10. 1702, pohřben v kostele sv. Gotharda

1702-†1729 – děkan Petr Antonín Spatzio, z Brandýsa n. Labem, †1.12. 1729, pohřben v kostele u oltáře P. Marie bolestné na epištolní straně

Do roku 1744 nebyly prostředky na vydržování kaplana a o velkých svátcích ho zastupovali františkáni ze Zásmuk, nebo zdejší kapucíni. Teprve měšťan Daniel Havlata ve své závěti odkázal 2000 zl. a další měšťané 500 zl. k vydržování kaplanského místa, což schválila konzistoř 17. 6. 1744.

1729-†1760 – děkan Jindřich Antoni, od roku 1757 děkan, za něho zde 1746 zřízen kapucínský klášter, † 1.2. 1760, pohřben v kostele sv. Gotharda v presbytáři pod věčným světlem blíž lodi

1760-†1792 – děkan Josef Schreiber, za něho přestavěn kostel sv. Gotharda do dnešní podoby, pořízen dnešní hl. oltář a zrušen kapucínský klášter

1792-†1813 – děkan Jindřich Hill, národní buditel, arciděkan Kouřimského kraje; pohřben u Nejsv. Trojice v Českém Brodě

1813-1816 – děkan Tomáš Mikovec

1816-†1822 – děkan Jan Petr Staněk; pohřben u Nejsv. Trojice v Českém Brodě.

1822-†1860 – děkan František Paleček, z Vysokého Mýta, za něho pořízen současný obraz na hl. oltáři; pohřben u Nejsv. Trojice v Českém Brodě

1860-†1877 – Josef Zimmerman, spisovatel a vlastenec; pohřben u Nejsv. Trojice v Českém Brodě.

1877-†1895 – děkan Jan Nepomuk Gürcke, za něho r. 1895 pořízeny současné varhany; pohřben u Všech svatých v Českém Brodě

1895-1898 – adm. Karel Janda, po roce 1919 přešel k církvi Československé a oženil se

1898-†1933 – děkan Alois Kašpárek, kanovník vyšehradský, čelil rozkolu církve, za něho 1907 opraven farní kostel; pohřben u Všech svatých

1934-1945 – děkan Josef Schmied, za něho zřízen památník padlým v I. světové válce a slaveno 800 let existence chrámu sv. Gotharda (1936)

1945-1957 – Msgre. Václav Gráf, za něho došlo k vybudování komunistické totality a utlačování církve

1957 – adm. Dragan Antunovič, zdejší kaplan, poté farář v Kostelci nad Čer. lesy, od 1968 kaplan ve Vídni (Rakousko), † 2015

1957-†2000 – děkan Jaroslav Vystrčil, poslední děkan (do 1994), za něho v 90. letech opraven kostel a po r. 1972 provedena liturgická reforma

2000-2008 – Michael Antoni Bator, Polák, kanovník Ržešowský, za něho započata oprava varhan a presbytáře

2008-2016 – Matúš Kocian, původní profesí entomolog, za něho dokončena obnova varhan, oprava průčelí a věže, výměna střešní krytiny, opraven interiér fary a postaveno farní centrum „Oranžová zahrada“; později kanovník kapituly u Všech svatých v Praze

od 1.1. 2017 – Martin Sklenář